Vánoční pohoda byla jen podvod na diváky. Natáčení oblíbeného českého filmu provázelo čisté peklo

Tento náš oblíbený český film sledujeme každý rok, obvykle na Vánoce. Všichni ho zbožňují a hlavně zbožňujeme hlavního představitele, legendárního herce, který se prosadil i na Broadwayi. Málokdo by tak čekal, jak velké problémy natáčení snímku vyvolalo.

Psal se rok 1951 a světlo světa spatřila pohádka, na kterou se díváme každé Vánoce s tácem plným cukrovím před sebou. Bez toho by to zkrátka nebyly Vánoce. Jenže sluncem zalitá pohoda, kterou při sledování této pohádky cítíme, byl jenom podvod na diváky. Natáčení oblíbeného českého filmu totiž provázelo čisté zákulisní peklo.

Nebyl to filmový plac, ale hotové bojiště

Císařův pekař – Pekařův císař je historická filmová pohádka, ve které Jan Werich ztvárnil dvojroli. Hrál císaře Rudolfa II. i obyčejného pekaře Matěje. Děj se odehrává na dvoře císaře, který je posedlý alchymií a nutně potřebuje objevit bájného Golema. A také touží po nesmrtelnosti. Mezitím se ale kují všechny pikle, aby se jeho trůnu ujal někdo jiný.

Jenže zatímco před kamerou Werich rozdával dobrou náladu, v zákulisí to pořádně vřelo. Natáčení provázely hádky, ješitnost a politické tlaky. Podle někdejších pamětníků natáčení připomínalo spíš bojiště než filmový plac.

Původně měl snímek režírovat Jiří Krejčík a také ho z počátku točil. Vybral si ho sám Werich. Později se ale ukázalo, že Werich a Krejčík jsou oba až moc výrazné osobnosti na to, aby spolu dokázali fungovat.

Přišla změna režiséra

Werich mu prý pořád do natáčení mluvil, prosazoval vlastní představy, až se dostávali do stále vyhrocenějších sporů. Krejčík nakonec natáčení vzdal. Dokonce měl Werich Krejčíkovi říct legendární hlášku: „Jste tak blbej, že ani nemůžete pochopit, jak jste vlastně blbej.“

Vystřídal ho režisér Martin Frič, který nakonec už natočenou část výrazně přepracoval a nejedna scéna se točila znovu. Pod jeho vedením ale nakonec vznikl film, který všichni dobře znají.

To ale nebyl jediný průšvih, který pohádku provázel. Jan Werich se totiž vážně poranil o sklo, které tvořilo dekoraci císařských lázní. Rozřízl si o něj chodidlo a natáčení se kvůli tomu muselo stopnout.

Film navíc vznikal na začátku padesátých let, kdy byla československá kinematografie pod přísným dohledem komunistického režimu. Tvůrci tak neřešili jenom umělecké neshody, ale i politické požadavky. Některé spory dokonce skončily až u stranických funkcionářů. Ti následně zkoumali, jestli náhodou za problémy nestojí úmyslná sabotáž.

Génius, který byl nesmírně tvrdohlavý

Ironií osudu ale je, že samotní diváci na výsledku absolutně nic nepoznají. Film se stal jedním z pilířů české kinematografie a jednou z nejsledovanějších pohádek v naší historii. K tomu ostatně výrazně přispěla i píseň Ten dělá to a ten zas tohle, kterou napsal Werich společně se skladatelem Zdeňkem Petrem.

Jan Werich byl zkrátka Pan herec, kterého miloval celý český národ. Bavil a stále baví všechny generace. Werich sice uměl být tak tvrdohlavý, až to šlo mnohým na nervy, na druhou stranu byl ale i naprosto geniální. Kdykoliv přišel s nějakým nápadem nebo úpravou, většinou mu museli dát kolegové zapravdu, že je to rozhodně změna k lepšímu.

Zdroj: csfd.cz, super.cz, vtelce.cz