Jitka Čvančarová už nechce dál hrát v béčkových filmech: „Na některé jsem se nešla ani podívat“
Rodačka z Mělníka, Jitka Čvančarová (44), která původně vystudovala stavební průmyslovku a kromě herectví tedy ovládá i deskriptivní geometrii (my, co jsme skončili u zlomků, tleskáme) došla k momentu, že už se nechce dál zaprodávat. „Je fakt, že uměním se u nás člověk uživí jen těžko. Ale nemůžete dělat jenom kompromisy, protože pak se člověk zpronevěří sám sobě,“ svěřila se v rozhovoru pro týdeník Echo.
Herečka v interview nejdříve popisuje své dospívání, kdy byla „hodná a poslušná holka.“ A když ji rodiče vybrali studium na střední stavební škole, nijak se nebránila. Ostatně v té době se o herectví ani zvlášť nezajímala. „Tady v Mělníce nebylo moc příležitostí. Já jsem zpočátku k herectví nesměřovala… snila jsem o tom, že budu mít kavárnu a budou se tam setkávat lidi,“ mluví o svém teenagerovském věku. „Ke mně to (herectví) přišlo po cestě,“ dodala Čvančarová s tím, že si sice podala přihlášku na JAMU, ale brali jen deset lidí z 250, tak si šance nedávala. Nakonec to vyšlo.
Silný morální kompas díky rodině
Rodinné prostředí ji zformovalo směrem k morální hodnotám. Její maminka jezdila pracovně do Alžíru a Jitka Čvančarová často byla s ní. „Tam jsem se setkávala s lidmi, kteří byli nemocní, slabí, bezmocní. Děti v klecových lůžkách… já jsem tam s nimi seděla a povídala si. To pro mě bylo důležité. Myslím, že tam se zrodilo moje sociální cítění.“ A dále vypráví o tom, jak byla vychovaná k úctě a respektu k ostatním a zejména pak k tomu umět přijmout vlastní odpovědnost.
„Vaše srdce vysílá v nějakém kmitočtu. A ta vibrace vašeho srdce dokáže ovlivnit člověka na tři metry. Takže lidi, kteří mají silnou energii, dokáží lehce ovlivnit druhé. Tím větší ale mají odpovědnost. Vždyť víte, že jeden člověk dokáže s prominutím roz***** celou společnost, stačí když přijde do místnosti…“ vysvětluje herečka své morální nastavení.
Jako herec jste jen námezdní síla
Jeden z důležitých momentů v jejím životě nastal v létě 2022, kdy ležela se zlomenou nohou a vznikl tak dostatek prostoru pro to, aby se zamyslela nad svým životem a jestli se svým hodnotám nezaprodává. Už delší dobu byla frustrovaná, že bere všechny role, jen aby materiálně zabezpečila rodinu.
„Frustrace… z amatérismu, z povrchnosti, z banalit, z marnosti plynoucí z toho, že berete role béčkových i céčkových filmů a pořád to omlouváte tím, že musíte živit rodinu… A propadáte se do frustrace ještě hlubší“ a zařekla se, že už další kompromisy dělat nebude. „Na některé své filmy jsem se raději nešla ani podívat. Ale to je tím, že jako herec jste jen námezdní síla a nejste schopen ovlivnit, jak bude film nakonec vypadat,“ řekla Čvančarová.
Kromě méně kvalitních kusů měla ale herečka například roli ve filmu Nabarvené ptáče režírovaném Václavem Marhoulem. Ten vzbudil velký ohlas nejen u nás, ale i na festivalech po Evropě. Kromě hrůz, jenž film popisuje, je pro Jitku Čvančarovou i o naději. Popisuje, že část štábu byla z Ukrajiny a přestože jim Marhoul nabídl možnost uchytit se u nás, zůstali ve své rodně zemi a bojují. „Kdyby někdo na moji rodinu zaútočil, tak ho dokážu snad i zabít,“ vyjadřuje se k tomu a jako matka dvou dětí věří, že ruským matkám snad jednou dojde, aby neobětovaly „své syny, pro nic za nic, kvůli rozmarům nějakého mrzáka z Kremlu.“
Zdroj: Redakce, týdeník Echo 51-52/2022