Když měl premiéru, skoro nikdo do kina nepřišel. Dnes patří mezi nejlepší české filmy a boří rekordy sledovanosti

Na začátku 90. let o něj diváci téměř nezavadili a kritici mu také příliš nevěřili. Dnes se však řadí mezi kultovní české filmy, jeho slavné scény znají nazpaměť celé generace a každé televizní uvedení znovu připomíná, že některá díla zkrátka potřebují svůj čas.

Jen málokterý český film má za sebou tak pozoruhodný osud. Dnes bývá označován za jednu z nejvýraznějších domácích filmových výpovědí o konci socialismu, při premiéře v únoru 1991 téměř zapadl. V době, kdy diváci po pádu železné opony objevovali dosud nedostupnou zahraniční produkci a česká společnost řešila úplně jiné starosti než alegorický muzikál, působil snímek Tomáše Vorla jako zjevení, které většina publika nedokázala správně přečíst.

Film vznikal ještě před listopadem 1989, do kin se však dostal až více než rok po sametové revoluci. Právě tato časová shoda se později ukázala jako jedna z hlavních příčin jeho prvotního neúspěchu. Vorel totiž nenatočil klasickou komedii ani běžný muzikál.

V absurdním příběhu mladého inženýra Míry, který nastupuje do podniku svázaného byrokracií, frázemi a nesmyslnými pravidly, vytvořil satiru na svět, který právě mizel. V hlavních rolích se představili Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, David Vávra, Petr Čtvrtníček nebo Šimon Caban.

Film, na který skoro nikdo nepřišel

Dnes je těžké uvěřit, že Kouř při svém uvedení diváky příliš nezaujal. Podle dostupných údajů jej v kinech při premiérovém uvedení navštívilo přibližně 51 tisíc diváků. Na český film, od něhož si tvůrci slibovali výraznější odezvu, šlo o velmi skromný výsledek.

Na tehdejší situaci po letech zavzpomínal i režisér Tomáš Vorel, a to při uvedení digitálně restaurované verze na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. „Kouř doplatil na turbulentní dobu, ve které šel do kin, a skoro nikdo na něj nepřišel.“  Režisér přiznal, že slabý zájem publika poznamenal i jeho další profesní život.

„A protože na Kouř nikdo nepřišel, nemohl jsem sehnat peníze na další film.“

Rozpačitá nebyla jen návštěvnost. Podle materiálů připravených k uvedení restaurované verze na karlovarském festivalu film „v době porevolučního nadšení svým temným vyzněním diváky nepřesvědčil a úspěch nezískal ani u kritiků.“

To je dnes až překvapivé zjištění, protože právě kritika bývá jedním z argumentů, proč je Kouř považován za výjimečné dílo. K tomuto hodnocení ale dospěla až s odstupem let.

Z propadáku kultovní film několika generací

Skutečný příběh Kouře začal až po jeho odchodu z kin. To, co diváci a část kritiků při premiéře přehlédli, začalo naplno vynikat až s odstupem času. Kouř si postupně získával nové publikum díky televizním reprízám, domácím videonosičům i zájmu filmových fanoušků, kteří v něm objevovali výjimečné spojení absurdního humoru, hudby a satiry.

Významným milníkem se stal rok 2019, kdy Národní filmový archiv uvedl digitálně restaurovanou verzi snímku na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Právě tehdy se znovu připomnělo, jak výrazně se pohled na film za téměř tři desetiletí proměnil. Z díla, které po uvedení do kin hledalo své publikum jen obtížně, se stal respektovaný titul české porevoluční kinematografie a pro mnoho diváků jedna z nejvýraznějších filmových výpovědí o absurditě konce socialistické éry.

„V anketě Top 10 českých filmových kritiků o nejlepší český film 1990–2019 z roku 2020 se Kouř umístil na druhém místě, za oscarovým Koljou Jana Svěráka, jako důkaz jeho až kultovní akceptace dalšími diváckými generacemi,“ napsal deník forum24.cz

S odstupem času začali diváci oceňovat právě to, co při premiéře působilo nezvykle. Originální spojení hudby, nadsázky, absurdního humoru a společenské satiry se ukázalo jako nadčasové. Místo obyčejné komedie vznikl film, který dokáže bavit i provokovat a zároveň připomíná atmosféru společnosti na přelomu dvou epoch.

Právě proto dnes Kouř nechybí v přehledech nejvýznamnějších českých filmů 90. let a pravidelně se vrací na televizní obrazovky i festivalová plátna. Jeho příběh je důkazem, že první reakce diváků ani kritiků nemusí být konečným verdiktem. Některé filmy zkrátka potřebují čas, aby našly své publikum.

A Kouř je jedním z nejlepších českých důkazů, že i z nenápadného začátku může vyrůst skutečná filmová legenda.

Zdroje: aktualne.cz, totalfilm.cz, forum24.cz, nfa.cz, csfd.cz