František Filipovský: Nejraději hrál role skromných lidí a za svého života stíhal i 5 angažmá za den
Herce a dabéra Františka Filipovského není nutno představovat blíže. Jeho charisma, talent, nezaměnitelný hlas a veselá povaha ho řadí mezi největší herecké legendy, na které nelze zapomenout. Připomeňme si nejen to, co udělal pro český dabing, ale i jeho osobní život.
Začátky kariéry
Pocházel z hudebně nadané rodiny, kdy jako dítě zpíval a hrál na několik nástrojů. Studium zahájil na gymnáziích, následně na obchodní akademii a jako student začal taktéž hrát i divadlo. Původně měl být úředníkem, ale zájem o herectví zcela zvítězil, když dostal v roce 1931 nabídku z Osvobozeného divadla, kde hrál až do jeho uzavření, jak uvádí FDb.
Hlas, který ho proslavil
Významnou součástí jeho tvorby byla práce s hlasem. Řekne-li se český dabing, na mysli všem vyvstane právě František Filipovský, který byl spjatý s dabováním legendárního francouzského komika Louise de Funése. Genialita dabingu v jeho provedení ostatně okouzlila i samotného francouzského herce. „Kontakt ale mezi sebou neměli. Vznikla o tom spousta historek, ale žádná nebyla pravdivá. Fakt je, že se táta sžil s Louisem de Funèsem natolik, že měl pocit, že spolu bydleli,“ řekla pro Deník v dokumentu z roku 2005 hercova dcera Pavlína Filipovská.
Jelikož pozvedl filmový dabing do sféry mistrovského hlasového herectví, prestižní soutěž Cena Františka Filipovského byla nazvána jeho jménem. Za svého života se nicméně dočkal také velké pocty, jak uvedl deník Čti Doma, kdy jako vůbec první vystoupil v živém vysílání nově spuštěné České televize 1. května roku 1953.
Velký herec o něco menších rolí
Mnohým velkým, ale i těm malým filmovým postavám se dostalo své pocty právě díky jeho mimořádnému nadání. Dle týdeníku Vlasta vystřídal do roku 1945 mnoho angažmá, ale po válce pobyl už jen v Národním divadle, kde byl téměř 50 let. Za svůj život vytvořil téměř sto padesát filmových rolí, kdy si zahrál v komediích, seriálech, dětských pohádkách, namluvil večerníčky, účinkoval v televizi, hrál v divadlech a v rozhlasovém vysílání četl knihy.
O své bohaté kariéře mluvil vždy skromně. „Nikdy jsem nehrál hrdiny. Hrál jsem vždycky a nejraději drobného človíčka, který se pachtí životem za kouskem lidského štěstí, a nalézaje jej, ohlíží se rozpačitě kolem sebe, jako by se ptal, jestli mu skutečně patří,“ kdysi uvedl. Taktéž jeho kolegové na něho dodnes vzpomínají jako na velkého pracanta. „Byl hyperaktivní člověk, který furt musel něco dělat. On měl za den i pět kšeftů,“ prozradil na něho jeho kolega Jiří Krampol.
Vášnivý dýmkař
Jan Werich, který mu vymyslel přezdívku „Kapesník“, z něj učinil i nadšeného kuřáka dýmky. V Osvobozeném divadle bylo kuřáků dýmek víc, ale nikdo prý neuměl tak dobře nacpávat dýmku jako František Filipovský. Jeho vnučka jich má dodnes vystavených u sebe doma několik jako památku na dědečka a své dětství. Nicméně „dědo“ ho nikdy oslovovat nesměla. Pevně na tom trval a z toho důvodu se mu doma říkalo Filínek, jak pro Televizi Barrandov prozradila jeho dcera s vnučkou.
Konec života Františka Filipovského nebyl nijak radostný. Poslední tři roky ho velmi trápilo zdraví a po prodělané mrtvici ztratil to nejcennější – svůj hlas, který ho tak proslavil jak v dabingu, tak i v rozhlasu. Zemřel 26. října 1993 ve věku 86 let.
Zdroj: FDb, Čti Doma, Deník, Vlasta, TV Barrandov, Youtube