Jiří Menzel dlouho bojoval s vážnými zdravotními komplikacemi. Začalo to zdánlivě nevinně

Když se v září 2020 objevila zpráva o smrti Jiřího Menzela, Česká republika se loučila s jedním z nejvýznamnějších režisérů své historie. Oscarový tvůrce, který dokázal s jemným humorem vyprávět o obyčejných lidech, však svůj nejtěžší životní příběh prožíval už několik let předtím. Začal nenápadně, ale během krátké chvíle se změnil v boj o život.

Rozdával filmový smích, získal Oscara hned za svůj první celovečerní film a celá desetiletí úspěšně unikal chomoutu. Když se pak zarytý starý mládenec Jiří Menzel v šestašedesáti letech konečně oženil s o čtyřicet let mladší Olgou, šokoval celé Česko. Geniální režisér Ostře sledovaných vlaků, který na karlovarském festivalu neváhal veřejně zmrskat proutkem neférového producenta, nakonec přijal hlavní roli v nejodvážnějším scénáři svého života, v naprosto netradičním rodinném uspořádání.

Menzel byl velký muž, který proslavil Hrabalovo dílo, miloval krásné ženy a navzdory všem společenským drbům odešel jako milovaný manžel a otec.

První příznaky mohou vypadat nevinně

V roce 2017 postihla Jiřího Menzela meningitida, tedy zánět mozkových blan. Následoval kolaps, operace mozku a dlouhé měsíce v nemocnicích i rehabilitačních zařízeních. Jeho manželka Olga Menzelová se tehdy stáhla z veřejného života a veškerou energii věnovala péči o svého muže. Přestože se jeho stav částečně zlepšil, už nikdy se nevrátil k životu, jaký vedl před nemocí.

„Byly to tři roky, které jsme dostali navíc,“ řekla po jeho smrti Menzelová. Přiznala také, že se postupně učila smiřovat s tím, že návrat do běžného života už nebude možný. Poslední měsíce trávil režisér převážně doma obklopený rodinou.

Na podzim roku 2020 se nakazil covidem-19, který jeho oslabený organismus nedokázal překonat.

Meningitida patří mezi onemocnění, u nichž rozhodují hodiny. Začít může zdánlivě nevinně, může připomínat běžnou chřipku nebo virózu. Podle Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) se nejčastěji objevuje vysoká horečka, silná bolest hlavy, nevolnost nebo zvracení. Varovným příznakem je také ztuhlost šíje – nemocný nedokáže bez bolesti předklonit hlavu. Přidat se může světloplachost, zmatenost, poruchy vědomí nebo křeče.

Lékaři upozorňují, že právě kombinace horečky, prudké bolesti hlavy a ztuhlého krku by měla být důvodem k okamžitému přivolání záchranné služby. U bakteriální meningitidy totiž může rychlé zahájení léčby rozhodovat nejen o dalším zdravotním stavu, ale i o záchraně života.

Podle NZIP mohou být příznaky u starších lidí méně nápadné než u mladších pacientů. O to důležitější je nepřehlížet náhlou zmatenost, výraznou ospalost nebo prudké zhoršení celkového stavu.

Jiří Menzel nepotřeboval gesta ani okázalost

Jiří Menzel patřil k nejvýraznějším osobnostem československé nové vlny. Světovou slávu mu přinesly Ostře sledované vlaky, které získaly Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Pro Oscara odcestoval do Spojených států v dubnu 1968, jen několik měsíců před okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Sám později opakovaně říkal, že tehdy ještě netušil, jak mimořádné ocenění získal. „Amerika byla daleko, o Oscarovi se toho moc nevědělo,“ vzpomínal. Úspěch podle něj nebyl jen jeho zásluhou, ale výsledkem silné generace československých filmařů, která tehdy vzbudila pozornost celého světa. „Oscar je výsledek úžasné náhody,“ říkal s typickou skromností.

Na cestu do Hollywoodu však nevzpomínal jen v dobrém. Kvůli tehdejším poměrům musel vyřizovat výjezdní doložku a podstoupit řadu administrativních kontrol. Po srpnu 1968 se navíc dostal pod tlak, aby Oscara vrátil jako gesto nesouhlasu se situací v Československu. To odmítl. Později vysvětloval, že ocenění nevnímal jako politickou cenu, ale jako uznání práce celého štábu a československé kinematografie.

„Já vím, jaké filmy dostaly Oscara, a vím, jaké krásné filmy Oscara nedostaly,“ poznamenal s nadhledem, který ho provázel celý život.

Dodnes patří mezi jeho nejuznávanější díla také Skřivánci na niti, film natočený rovněž podle Bohumila Hrabala, který musel po svém vzniku putovat na dlouhá léta do trezoru a premiéry se dočkal až po sametové revoluci. Velký divácký úspěch slavila také tragikomedie Vesničko má středisková, nominovaná na Oscara, nebo poetická adaptace Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále.

Právě Hrabalovy předlohy Menzel miloval. Jejich laskavý humor a schopnost nacházet výjimečnost v obyčejném životě dokonale odpovídaly jeho režijnímu rukopisu. Opakovaně spolupracoval s herci, kteří se stali symbolem jeho filmů, s Rudolfem Hrušínským, Josefem Somrem, Mariánem Labudou, Magdou Vášáryovou, Jiřím Schmitzerem nebo Libuší Šafránkovou. Nepotřeboval velká gesta ani okázalost. Stačil mu silný příběh, přesně napsané dialogy a herci, kteří dokázali být přirození.

V roce 2018 si ještě převzal na Berlinale ocenění za celoživotní přínos filmu. Bylo to jedno z jeho posledních veřejných vystoupení. O dva roky později odešel muž, jehož filmy dodnes patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie světu nabídla.

Zdroje: irozhlas.cz, Blesk, Český rozhlas, idnes.cz, NZIP.cz, lidovky.cz