Jedna z nejslavnějších scén Pelíšků vůbec nebyla ve scénáři. Simona Stašová netušila, co jí Polívka udělá

Některé filmy si pustíme jednou, maximálně dvakrát, aby následně upadly v zapomnění. A pak tu máme nestárnoucí klasiku Pelíšky, bez kterých jako by nebyl Štědrý večer. Právě na Štědrý den v pozdních hodinách se obvykle vysílá jejich repríza. Snímek Jana Hřebejka se od své premiéry v roce 1999 nesmazatelně zapsal mezi české filmové klasiky. Stejně jako kapra nebo cukroví si je neodmyslitelně spojujeme s Vánocemi.

Jedna z nejslavnějších scén, kterou znají i ti, kteří Pelíšky nikdy neviděli, přitom vůbec neexistovala ve scénáři. Nikdo ji předem neplánoval a vznikla díky improvizaci Bolka Polívky. Výsledkem je scéna, kterou si vybaví téměř každý.

Ikonická scéna vznikla z improvizace

Vánoční návštěva u Šebkových patří k nejznámějším scénám celého filmu. Všichni se sejdou v obýváku, panuje sváteční atmosféra a členové rodiny vedou rozhovory, které diváci notoricky dobře znají.

Této scéně však předchází vítání příchozích hostiteli. A právě při ní přišel Bolek Polívka s nápadem, který nikdo nečekal a který se stal pro film naprosto typickým. Když objímá Simonu Stašovou, zapíchne jí do vlasů hořící prskavku. Když se Stašová podívá do zrcadla a vidí, co jí ve vlasech plápolá, zhrozí se. Tato scéna ale působí až neuvěřitelně přirozeně.

A není divu, protože ve skutečnosti vůbec ve scénáři nebyla. Šlo totiž o momentální nápad Bolka Polívka, tudíž Simona Stašová o prskavce ve vlasech neměla sebemenší tušení. Z tohoto důvodu je její reakce naprosto autentická a celé situaci dodala spontánnost. Janu Hřebejkovi se to natolik líbilo, že Polívkovu improvizaci v Pelíškách ponechal.

Improvizace byla riskantní

Simona Stašová navíc neměla žádnou paruku a účes byl vytvořen z jejích vlasů. Bolek poměrně dost riskoval, když jí zapíchl plápolající prskavku do drdolu. Dnes by možná podobná situace ani nevznikla, protože manipulace s ohněm má i při filmovém natáčení jasná bezpečnostní pravidla. Tehdy šlo ale o spontánní nápad, který do celého děje dokonale zapadl.

Nejslavnější hlášky také nikdo nenapsal

Prskavka ve vlasech rozhodně nebyla jedinou improvizací, která se do výsledné podoby filmu dostala. Některé dnes již kultovní hlášky vznikly také přímo během natáčení na place.

Když Stella Zázvorková komentuje nerozbitné plastové skleničky poznámkou „A skláři nebudou mít co žrát.“, nikdo netušil, že její hlášku budou diváci citovat i několik let po premiéře.

Když Miroslav Donutil názorně předvádí, jak se má správně pít vodka, Polívka následně zvolá „Brašule!“. Toto jeho zvolání přitom ve scénáři také nebylo, ačkoli diváci si jej dodnes pamatují, a dokonce jej používají v běžném životě. Herci během natáčení dokázali vytvořit momenty, které se staly jednou z největších předností Pelíšků.

Na otázku, která z hlášek je mezi diváky nejoblíbenější, je velmi těžké odpovědět. Ve filmu jich je totiž opravdu nespočet. A diváci je podle všeho opravdu milují. Na otázku, kterou hlášku mají nejraději, často odpovídají: „Všetky! Ten film je čistá dokonalosť.“, Jarmila Kováčová, Facebook

Dobrá atmosféra na place se přenesla na obrazovku

Simona Stašová podle svých slov vzpomíná na natáčení dodnes s úsměvem. Když herci čekali na svou další scénu, sedávali venku pod pergolou, kde si společně vyprávěli humorné příběhy a bavili se. Nikdo se nesnažil povyšovat se nad ostatní, naopak si všichni vzájemně fandili a tato přátelská atmosféra se přenesla i na filmové plátno.

Možná právě v tom tkví kouzlo Pelíšků. Film má samozřejmě výborný scénář, smysluplné a vtipné dialogy i kvalitní herce. Kromě toho v něm ale zůstala lidskost a některé scény opravdu nepůsobí hraně. Diváci občas můžou mít pocit, jako by nesledovali filmovou scénu, ale skutečnou rodinnou návštěvu.

Z obyčejného filmu kultovní snímek

Jan Hřebejk pravděpodobně při natáčení nevěděl, jak moc kultovní film právě tvoří. Pelíšky přišly do kin 8. dubna 1999 a vidělo je přes milion diváků.

Ze zdánlivě obyčejného filmu o rodinných vztazích a politické situaci se stal mezigenerační fenomén. Zřejmě také proto, že film dokázal spojit významné historické události s obyčejnými lidskými starostmi i radostmi. Pelíšky i po více než čtvrtstoletí dokážou diváky pobavit a mnoho z nich se každý rok těší na jejich reprízu.

Zdroj: csfd.cz, super.cz, lifee.cz, denik.cz