Diváci se scéně z Vesničko má středisková smějí dodnes. Oldřich Vlach při ní ale utrpěl skutečnou popáleninu

Na obrazovce jde o krátký komický moment, při natáčení ale Oldřichu Vlachovi do smíchu příliš nebylo. Scénu se zapálenými zápalkami měli původně zajistit profíci. Ti však na place chyběli a improvizace skončila skutečným zraněním.

Komedie Vesničko má středisková je plná scén, které diváci znají téměř nazpaměť. Jedna z nich ale před kamerou dopadla mnohem dramatičtěji, než filmaři původně zamýšleli. Oldřich Vlach, který ztvárnil rostlináře Jaromíra Kunce, si při natáčení slavné scény se vznícenými zápalkami skutečně popálil stehno. Filmařům se zkrátka tahle scéna vymkla z rukou.

Pyrotechnici museli pryč, přišla improvizace

Ve filmu se Kuncovi v kapse vznítí krabičky zápalek. Původně přitom nešlo o žádný riskantní pokus herce. Podle televize Nova se při natáčení počítalo s účastí pyrotechniků, jenže ti byli odvoláni k jinému filmu.

Štábu tak nezbylo než improvizovat.

A právě tehdy nastal zásadní problém. Vlach měl na stehně položenou azbestovou dečku, která ho měla chránit. Ta se ale rozpálila a herec si kvůli ní odnesl zničené kalhoty i skutečnou popáleninu. Moment, který ve finále působí jako další z mnoha humorných situací, tak měl v zákulisí poměrně bolestivou dohru.

Film se natáčel od března do listopadu roku 1985. Režie se ujal Jiří Menzel, scénář napsal Zdeněk Svěrák. Do československých kin snímek vstoupil 1. srpna 1986.

Za vznik filmu může kuriózní účetní chyba

Zajímavé okolnosti provázely už samotný vznik Vesničky. Podle Filmového přehledu Národního filmového archivu totiž barrandovská účtárna omylem proplatila Zdeňku Svěrákovi námět k filmu Na samotě u lesa dvakrát.

Když se na chybu přišlo, Svěrák vyhověl návrhu, aby napsal další několikastránkový námět, který by se následně zamítnul. Tak by se ale účetně vyřešila již vyplacená částka. Jenže plán se nečekaně zvrtnul. O námět projevil zájem Jiří Menzel a po několika letech z něj nakonec vznikla Vesničko má středisková.

Dnes si film lze jen těžko představit bez dvojice Otíka a Pávka v podání Jánose Bána a Mariána Labudy. Ani Otík však neměl svou konečnou podobu danou od úplného začátku.

Otík byl původně Plachťák

V původní verzi scénáře se totiž hlavnímu hrdinovi neříkalo Otík, ale Plachťák. Příběh následně prošel celou řadou změn, než vznikla podoba, kterou diváci znají z filmu.

Spolu s Bánem, Labudou a Vlachem vytvořili tvůrci Vesničko má středisková mimořádně silnou hereckou sestavu. Objevili se v ní například i Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Milena Dvorská, Milada Ježková, Zdeněk Svěrák nebo Josef Somr.

Snímek si navíc neoblíbili jenom českoslovenští diváci. Úspěšně se promítal také v zahraničí a dostal se až mezi pětici filmů nominovaných na Oscara za nejlepší zahraniční film. „Česká klasika, která se mi jen tak neomrzí. Výtečná režie a kvalitní scénář dělají z Vesničky jeden z nejlepších českých filmů. Navíc casting je doslova dokonalý a každá postava je jakoby přímo ‚ze života‘. Takhle by měla vypadat kvalitní komedie. Inteligentní humor a kvalitní herci,“ libuje si jeden z fanoušků v diskuzi k filmu na kinobox.cz.

Vesničko má středisková se tak stala jedním z nejvýraznějších filmů spolupráce Jiřího Menzela a Zdeňka Svěráka. A za jedním z jejích nenápadných komických momentů se skrývá vzpomínka, která pro Oldřicha Vlacha rozhodně komická nebyla. Scéna, jež měla být profesionálně připraveným trikem, se kvůli nepřítomnosti pyrotechniků změnila v improvizaci a skončila skutečnou popáleninou.

Zdroj: tv.nova.cz, filmovyprehled.cz, oscars.org