„Nevyjdu s důchodem. Jak mám ještě platit televizní poplatky a chodit do kina?“ stěžuje si seniorka

Pro někoho je to málo, pro jiného tak akorát. Jiní nechápou, na co si důchodci vůbec mohou stěžovat. Nezaleží na tom, jak vysoký kdo dostává důchod, ale jaké má výdaje. To mnozí z nás nechápou.

V posledních letech se hlavně vinou covidové pandemie a ukrajinsko-ruské války zdražuje úplně všechno, a to jak pracujícím, tak důchodcům. A tak se nezřídka stává, že ani důchod ve výši třicet tisíc korun možná není tak zářný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Proč? Protože výdaje rostou rychleji než mzdy i důchody.

Výdaje, výdaje a zase výdaje

I důchodci musí platit nájem a poplatky, které se obvykle pohybují mezi osmi až patnácti tisíci korunami v závislosti na tom, kde bydlí nebo v jak velkém bytě či domě žijí. Mají-li to štěstí a bydlí ve vlastním, pak mohou být poplatky ještě o něco nižší. Zdražují se ale i energie. Za ty mohou v průměru zaplatit až pět tisíc korun. A pak tu samozřejmě máme také potraviny. No a to jsme se nezmínili o věcech takzvané osobní potřeby. Mezi ně patří i kultura a další koníčky nebo třeba cestování.

A kolik si tedy takový průměrný senior bydlící v Praze musí od svého důchodu, který dostává od státu, odečíst? Kromě výše zmíněných povinných poplatků musíme také odečíst zhruba pět až sedm tisíc korun za potraviny. Až tisíc korun měsíčně může stát telefon a internet. Zhruba pět set korun mohou senioři utratit také za léky. V neposlední řadě potřebují i nějaké věci z drogerie, které také nestojí zrovna málo.

Důchodci nechtějí platit za to, co nevyužívají

Mnozí důchodci si tak stěžují na to, že nemají ani na to, aby platili rozhlasové a televizní poplatky. „Jsem senior, rozhlas neposlouchám už léta a na ČT se nedívám taky už hooodně dlouho, není tam na co koukat. Platím za něco, co nevyužívám. To je jako kdyby mi v obchodě namarkovali zboží, které nemám v košíku,“ píše jedna z facebookových uživatelek.

Ačkoliv současná vláda důchodcům slibuje, že poplatky už nebudou muset platit, otázkou je, koho se vlastně zrušení poplatků bude nakonec týkat. Někteří vládní poslanci si myslí, že by se zrušení koncesionářských poplatků mělo týkat jenom lidí nad sedmdesát pět let.

Například taková důchodkyně Helena, o níž se zmiňuje server Proženy.cz má důchod necelých dvacet tisíc korun, což je podle ní relativně slušná částka, přesto jí ale na koníčky nezbývá ani koruna a musí si přivydělávat brigádou. „Když zaplatím bydlení a vše potřebné, zůstane mi částka, za kterou se dá žít jen velmi skromně, a nesmí do toho vpadnout potřeba koupit něco většího, třeba nové boty,“ cituje její slova zmíněný server zaměřený na ženy.

Koníčky jsou luxus, který si ne každý může dovolit

Důchodci, kteří chtějí jezdit na dovolenou nebo chodit do kina či divadla, si tak musí sáhnout do svých vlastních naspořených peněz. Ale ne každý naspořeno má.

A ne každý má naspořeno tolik, aby mu to vystačilo až do smrti.

Kdyby si nějaká seniorka stěžovala třeba takhle: „Nevyjdu ani s důchodem třicet pět tisíc. Jak mám ještě platit další televizní poplatky a chodit do kina?“, nejspíš by se jí každý vysmál. Důchod třicet pět tisíc už je skutečně nadstandardní a na ten většina starobních důchodců určitě nedosáhne. I tak ale takovému důchodci může po odečtení všech povinných částek zbýt jenom zlomek.

Průměrný starobní důchod v Praze je v současnosti „jenom“ dvacet jedna tisíc, a když od toho odečteme všechny povinné poplatky a další nutné výdaje, můžeme se dostat až na dvacet nebo jedenadvacet tisíc, počítáme-li s těmi vyššími variantami. A to už je o něco smutnější příběh…

Zdroj: prozeny.cz, facebook.com, numbeo.com