Abrhám neměl ve Vrchní, prchni! vůbec hrát. Jedna podivná věta ve scénáři dodnes připomíná původního Vránu

Josef Abrhám a falešný vrchní dnes patří neodmyslitelně k sobě. Stačilo ale málo a jednu z jeho nejslavnějších rolí by získal úplně jiný herec. Zdeněk Svěrák totiž při psaní scénáře počítal s Petrem Nárožným. Režisér Ladislav Smoljak měl ale jinou představu.

Knihkupec Dalibor Vrána si jednoho dne všimne, že v obleku nápadně připomíná číšníka. Z nevinného nedorozumění se postupně stane způsob, jak si přivydělávat v restauracích. Dnes si podvodníčka z komedie Vrchní, prchni! jen těžko představíme s jinou tváří než s tváří Josefa Abrháma. Zdeněk Svěrák měl ale při psaní scénáře před očima jiného českého herce.

Svěrák chtěl Nárožného

Jeho favoritem byl Petr Nárožný. Nešlo přitom pouze o jednoho z několika herců, kteří připadali v úvahu. Svěrák scénář skutečně psal s představou, že Dalibora Vránu ztvární právě Nárožný.

Ladislav Smoljak s tím ale nesouhlasil. Nárožný byl v té době silně propojený s komediálními výstupy po boku Miloslava Šimka a Luďka Soboty a režisér se obával, že diváci budou od první chvíle očekávat komedii. Chtěl místo toho „normálního“, vážnějšího herce, který bude humor rozvíjet postupně.

Smoljak proto prosazoval Josefa Abrháma. Později svůj výběr vysvětloval tím, že Abrhám byl tehdy vnímán především jako vážný herec a jeho komediální schopnosti ještě nebyly pro široké publikum tak samozřejmé.

Ve scénáři po něm zůstala stopa

Původní obsazení dokonce ovlivnilo jednu z replik. Když se Vrána vydává za inženýra Králíka, měl soused Pařízek komentovat jeho podobnost se skutečným Vránou slovy: „Celej pan Vrána. Postava, obličej, pleš. Navlas! Navlas!“ Právě narážka na pleš byla samozřejmě napsaná pro Nárožného. Po obsazení Abrháma už v této podobě nedávala smysl.

Svěrák přitom ani po letech netvrdil, že by Nárožný roli zvládl hůře. S Abrhámovým výsledný výkonem byl ale nadmíru spokojený. Smoljakova volba každopádně zásadně ovlivnila podobu celé komedie – místo výrazného komika se v centru příběhu ocitl elegantní a na první pohled seriózní muž. A s jeho volbou souhlasí většina diváků.

„Myslím, že Ladislav Smoljak udělal dobře, že si prosadil Josefa Abrháma, kterému role seděla a navíc i v manželské dvojici s Libuší Šafránkovou to byla bomba,“ napsala do diskuze na ahaonline.cz přispěvatelka begonie.

Ještě před sporem o hlavního představitele přitom mohl Vrchní, prchni! vypadat úplně jinak. Svěrákův scénář byl původně určen Jiřímu Menzelovi. Toho ale příběh příliš nezaujal. Námět o falešném vrchním mu připadal pro celovečerní film příliš jednoduchý.

Scénář se následně dostal k Ladislavu Smoljakovi. Ten v něm naopak viděl potenciál a látku pojal po svém. Jedním z jeho zásadních zásahů byl právě výběr hlavního představitele.

Nápad vznikl ze skutečného omylu

Také samotný námět vznikl díky náhodě. Svěrák jednou po představení Divadla Járy Cimrmana přišel do restaurace v tmavém obleku s motýlkem. Hosté si ho spletli s obsluhou a chtěli mu platit.

Svěrák jejich peníze nevzal, ale situace mu vnukla jednoduchou otázku: Co kdyby je někdo vzal? Z tohoto nápadu postupně vznikl příběh knihkupce, který začne obcházet restaurace a inkasovat peníze od nic netušících hostů.

Komedii nakonec natočil Ladislav Smoljak podle Svěrákova scénáře a do hlavních rolí manželů Vránových byli obsazeni skuteční manželé Josef Abrhám a Libuše Šafránková. Sám Svěrák si zahrál Vránova všetečného souseda Pařízka.

Právě Abrhámova civilnost nakonec patří k tomu, na čem humor filmu stojí. Dalibor Vrána nevypadá jako prototyp podvodníka. Působí jako spořádaný knihkupec a otec rodiny, který se do stále absurdnější situace dostane vlastně docela nenápadně.

Jak by stejnou postavu pojal temperamentnější Petr Nárožný, už nezjistíme. Jisté je pouze to, že Svěrák s ním při psaní skutečně počítal. Stačilo málo a Josef Abrhám vůbec falešným vrchním být nemusel.

Zdroj: filmovyprehled.cz, ceskatelevize.cz, csfd.cz