Nejslavnější scéna Tří oříšků pro Popelku má temné zákulisí. Kůň Jurášek ji málem nepřežil

Závěr Tří oříšků pro Popelku patří k nejslavnějším scénám české filmové historie. Popelka s princem uhánějí na koních zasněženou krajinou a všechno končí přesně tak, jak má v pohádce skončit. Kvůli pár romantickým chvílím ale málem došlo k obrovské tragédii, o které diváci vůbec netuší.

Pohádka režiséra Václava Vorlíčka, která vznikala v československo-východoněmecké koprodukci, má i svou stinnou stránku. Přestože ji dnes máme neodmyslitelně spojenou se sněhem, původně se počítalo s natáčením v teplejší části roku. Nakonec se však příběh přesunul do zimní krajiny a štáb začal točit už v prosinci 1972. Jenže právě ukrutná zima téměř stála život Popelkou milovaného Juráška.

Při posledním záběru bylo minus dvacet jedna stupňů

Právě zimní kulisy daly filmu nezaměnitelnou atmosféru, hercům i zvířatům ale připravily krušné chvíle. Extrémní podmínky panovaly také při natáčení slavného závěru.

Při posledním záběru filmu a zároveň nejslavnější scéně Tří oříšků pro Popelku totiž teplota klesla na minus dvacet jedna stupňů Celsia a navíc foukal silný ledový vítr. Libuše Šafránková a Pavel Trávníček přitom před kamerou cválali v poměrně lehkých kostýmech. Zima však tentokrát nedolehla jenom na herce.

Kůň představující Popelčina Juráška při čekání na další záběr silně prochladl. Šlo o koně se skutečným jménem Ibrahim, který následně dostal zápal plic. Musel se léčit antibiotiky, ale nakonec se, k radosti všech, dokázal uzdravit. Podle všeho ho ale zdravotní komplikace provázely i později.

Jeho osud diváky zajímal už od premiéry Popelky. Někteří diváci si kdysi mysleli, že skončil na jatkách. To ale není pravda. „Pošel ve 22 letech, to je pro koně, který závodil, slušný věk,“ okomentoval článek o Juráškovi na idnes.cz David Jech.

Juráška nehrál pouze jeden kůň

Identita Popelčina bělouše je přitom o něco složitější, než by se při sledování filmu mohlo zdát. Při natáčení totiž museli filmaři využívat více koní.

Důvodem byla epidemie slintavky a kulhavky a omezení převozu zvířat přes hranice. Protože se pohádka natáčela jak v Československu, tak v tehdejší Německé demokratické republice, nemohl jeden kůň jednoduše absolvovat všechny lokace. Jedním z českých představitelů Juráška byl právě Ibrahim. V době natáčení mu bylo přibližně sedmnáct let a měl za sebou zkušenosti se závoděním i filmováním.

Libuše Šafránková navíc nepotřebovala pro většinu jezdeckých scén záskok. Ke koním měla vztah odmalička a uměla jezdit dokonce bez sedla. A tak většinu záběrů točených na Juráškovi zvládla absolvovat sama. Kaskadérka ji zastoupila například při náročném přeskoku spadlého stromu.

Místo sněhu přišla na řadu rybí moučka

Dnes se může zdát nepředstavitelné, že by Tři oříšky pro Popelku vznikly bez sněhu. Zimní podoba ale nebyla samozřejmostí. Scénář se musel změnit kvůli československo-východoněmecké koprodukci, zkrátka bylo zapotřebí zahájit natáčení o něco dřív.

První natáčecí dny proběhly už v prosinci 1972. Filmaři pracovali v německých ateliérech, na zámku Moritzburg, na hradě Švihov, v okolí Klatov i Železné Rudy.

Zima navíc nebyla všude tak štědrá jako při mrazivých závěrečných záběrech. Zejména při natáčení v Německu sníh chyběl a filmaři si museli vypomáhat umělou náhražkou z rybí moučky. Na kameře vypadala přesvědčivě, její zápach ale podle vzpomínek herců a členů štábu byl prý téměř k nevydržení.

Výsledný film ale všechny problémy dokonale skryl. Závěrečná jízda Popelky a prince dodnes působí jako idylická tečka za jednou z nejslavnějších českých pohádek. Přesto i za ní se skrývalo temné zákulisí, o kterém mnozí diváci vůbec netuší.

Zdroj: kinobox.cz, irozhlas.cz, novinky.cz