Diváci viděli pohádku Z pekla štěstí, Sabina Laurinová při natáčení úplně ztratila trpělivost: „To jsem jako herečka dopadla.“

Na televizní obrazovce působila jako panovačná princezna, která se nezalekne vůbec ničeho. Jenže když se zhasly kamery, úsměv často střídala únava, bolest i pořádná dávka frustrace. Natáčení pohádky Z pekla štěstí se pro Sabinu Laurinovou neobešlo bez nepříjemných zážitků a po letech na ně zavzpomínal také režisér Zdeněk Troška.

Režisér Zdeněk Troška rozhodně není člověk, který by si příběhy z natáčení schovával do šuplíku. Naopak je vypráví s chutí a humorem, ať už při besedách s diváky, nebo v rozhovorech. Právě díky tomu se po letech dostávají na světlo i momenty, které během natáčení zůstaly skryté před kamerou. Jedním z nich byla i příhoda se Sabinou Laurinovou, která při natáčení pohádky Z pekla štěstí ztratila trpělivost.

Když se začala natáčet pohádka Z pekla štěstí (1999) na motivy pohádky Jana Drdy, málokdo tušil, že se z ní stane jedna z pravidelně reprízovaných českých klasik. Zdeněk Troška vsadil na osvědčenou kombinaci humoru, pohádkové nadsázky a výrazných postav.

Samozřejmě si hned vzpomenete na hodnou Markytku v podání Michaely Klukové nebo zlou Doru, kterou famózně zahrála Dana Morávková.

Princezna nadávala jako špaček

Jako osobnost vyčnívala v pohádce Z pekla štěstí i princezna Eufrozína. Tu si zahrála krásná herečka Sabina Laurinová. Její princezna byla rozmazlená, panovačná a přesvědčená, že svět se točí jen kolem ní. Patří dodnes k nejvýraznějším záporným postavám českých pohádek. Tak si ji Zdeněk Troška představoval a taková byla. Peklo na ni nakonec krátké nebylo, ale ještě předtím dokázala Eufrozína v pohádkách Z pekla štěstí udělat peklo na zemi mnoha dobrým lidem.

Jenže zatímco diváci si užívají její komické výstupy, samotná herečka během natáčení rozhodně nezažívala pohádku. Historka, která dnes baví fanoušky, tehdy k smíchu rozhodně nebyla

Filmové kouzlo často vzniká velmi prostými prostředky a právě to si Sabina Laurinová vyzkoušela na vlastní kůži.

Jedna ze scén vyžadovala, aby se její postava láskyplně tulila k drakovi Bucifalovi. Žádný drak ale na place nestál. Místo něj byla na dlouhé tyči připevněná obyčejná krabice od bot, která později posloužila filmařům jako vodítko pro trikové záběry.

To vše se odehrávalo v ledovém prostředí jeskyní, jenže herečka na sobě měla jen lehký kostým. Právě tehdy jí podle Troškových slov došla trpělivost.

„Připadám si jako úplný debil. Mrznu v hlubokých jeskyních a objímám krabici od bot. To jsem jako herečka dopadla!“ citoval Sabinu Laurinovou režisér Zdeněk Troška v rozhovoru pro eXtra.cz v roce 2020.

Ani tím však nepříjemnosti neskončily. Sama Laurinová později přiznala, že natáčení provázela jedna nehoda za druhou. Při akční scéně si propíchla nohu kopím, jindy si bolestivě skřípla nerv v zádech. Dlouhé hodiny v chladu se podepsaly na její kondici a během jedné z vypjatých scén si dokonce prokousla ret.

Měla z pekla štěstí, že to zvládla

Po všech těch úrazech, promrzlých hodinách v jeskyních, těžkých kostýmech a nekonečném objímání „draka“, kterého suplovala obyčejná krabice od bot, se Zdeňku Troškovi klidně mohlo natáčení změnit v malé peklo. Sabina Laurinová k tomu měla víc než jeden důvod.

Jenže místo hereckých manýrů nebo demonstrativního odchodu z placu zůstala profesionálkou. Frustraci si vybila peprnými poznámkami a špačkováním, které režisér po letech s pobavením vytáhl z paměti.

A díky tomu dnes celá historka působí spíš jako úsměvná vzpomínka než skutečné drama. Ve vzpomínkách pak s humorem poznamenala, že měla vlastně „z pekla štěstí“, že celé natáčení zvládla. Peklo nezpůsobila ani tak režisérovi, jako sama sobě.

Role Eufrozíny sice patří k těm, na které Sabina Laurinová ráda vzpomíná, jednoduchá ale rozhodně nebyla. Výpravné kostýmy, výrazné účesy i těžká koruna vypadaly před kamerou efektně, hercům však příliš pohodlí neposkytovaly. Každý natáčecí den znamenal hodiny příprav a následně dlouhé čekání na jednotlivé záběry.

Náročné podmínky nezažívala jen Laurinová. S drobnými úrazy a nepříjemnými rekvizitami se během natáčení potýkali i další členové hereckého obsazení včetně Michaely Kuklové. Pohádkový svět, který působí lehce a bezstarostně, totiž vznikal v zimě, vlhku a za podmínek, které herce vystavovaly značné fyzické zátěži.

Troška podobné historky vypráví s úsměvem.

Připomínají dobu, kdy se většina triků nevytvářela v počítači, ale přímo na place za pomoci jednoduchých rekvizit, fantazie a trpělivosti celého štábu. To, co dnes diváci považují za samozřejmost, tehdy znamenalo desítky opakovaných záběrů a hodiny práce.

A i když si herci při natáčení sami občas zažili peklo, pohádka ani po více než čtvrtstoletí neztratila své kouzlo. Eufrozína se zařadila mezi nejzapamatovatelnější české pohádkové princezny, Troškův snímek se pravidelně vrací na televizní obrazovky a historky z natáčení dokazují, že za několika minutami filmového kouzla se často skrývá mnohem větší dřina, než si diváci dokážou představit.

Sabina Laurinová patří i po více než třiceti letech kariéry mezi vytížené české herečky. V posledních letech se objevila například v úspěšných seriálech Modrý kód a Sestřičky nebo seriálu Zoo. V současnosti se více soustředí na divadelní práci. Diváci ji mohou vidět například v komedii Prachy!!! v Divadle Palace, v krimikomedii Návštěva na zabití na scéně Divadla Kalich.

Vedle herectví se dlouhodobě věnuje také charitativním aktivitám. Je prezidentkou Festivalu dětských filmů a pohádek v Mladé Boleslavi a zároveň působí jako patronka pacientů s plicní hypertenzí.

Zdroje: radioblanik.cz, extra.cz, ahaonline.cz, cfsd.cz