Pamatujete si pihovatého Tomáše z Pánů kluků? Uhrančivý pohled mu zůstal i po 50 letech

Pihovatý kluk s rozpustilým úsměvem a krásnýma očima, český Tom Sawyer, okouzlil před padesáti lety celé Československo. Diváci mu předpovídali velkou hereckou kariéru, jenže on se vydal úplně jinou cestou. Prošel emigrací, začínal od nuly v cizí zemi a nakonec uspěl v oboru, který s filmem neměl téměř nic společného.

Když se poprvé objevil na plátně jako rošťák Tomáš, bylo jasné, že filmaři našli výjimečný talent. Pihovatá tvář, uhrančivé oči, přirozený projev a klukovský šarm z něj udělaly jednu z nejvýraznějších dětských a teenagerovských hvězd sedmdesátých let. Přestože následovaly další úspěšné role, hercem být nechtěl a před kamerou pak dlouho nestál. Až v posledních letech si občas střihne miniroličku – v Německu i v Česku.

Michael Dymek patřil v druhé polovině 70. let k nejvýraznějším dětským hercům. Největší popularitu mu přinesl film Páni kluci, v němž ztvárnil nezbedného Tomáše. Následovaly další výrazné role ve filmech Krakonoš a lyžníci, Indiáni z Větrova, nebo v seriálu Tajemství proutěného košíku. Přesto se nikdy netoužil stát profesionálním hercem.

Má pořád uhrančivý pohled, ten kluk v něm zůstal

K filmu se dostal víceméně náhodou. Chodil do sportovní třídy, věnoval se gymnastice a právě tam si ho při hledání představitele hlavní role všimli filmaři. Režisérka Věra Plívová-Šimková hledala přirozeného, pohybově nadaného kluka s velkou dávkou energie. Přesně takový Dymek byl.

Film Páni kluci měl premiéru v roce 1976 a dodnes patří mezi klenoty české rodinné kinematografie. Režisérka Věra Plívová-Šimková společně se scenáristou Janem Procházkou vytvořili příběh, který se volně inspiroval slavným románem Dobrodružství Toma Sawyera amerického spisovatele Marka Twaina. Děj však přenesli do malého českého městečka první republiky a dali mu osobitou atmosféru plnou klukovských dobrodružství, přátelství i prvních lásek.

Za scénářem se přitom skrývá zajímavý příběh. Jan Procházka byl po roce 1968 komunistickým režimem zakázaným autorem, a proto byl v titulcích filmu uveden pod jménem Vít Olmer. Dnes je jeho autorství již běžně uváděno v odborných filmových databázích i publikacích.

Velkou devizou filmu byla také hudba Petra Hapky a mimořádně přirozené výkony dětských herců. Také na představitele rolí dospělých měla režisérka šťastnou ruku. Tetu Apolenu si zahrála Iva Janžurová a strýce Václava Karel Augusta.

Právě Michael Dymek se stal jednou z nejvýraznějších tváří celé generace. Obrovská popularita pro něj nebyla příjemná. V rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl: „Dost mi vadila ta popularita, ztráta soukromí.“ O hereckou kariéru postupně ztratil zájem.

Michael Dymek dostal za roli Tomáše honorář šest tisíc korun československých, za který koupil sobě a bráchovi jízdní kola a mamince elektrický motor do šicího stroje

Herectví vyměnil za tanec, emigraci a úspěšný byznys

Natáčení Pánů kluků probíhalo převážně v Litoměřicích a jejich okolí, které filmařům poskytlo ideální kulisy malého prvorepublikového městečka. Režisérka Věra Plívová-Šimková byla známá tím, že dokázala s dětskými herci pracovat velmi citlivě a přirozeně, což je na výsledku filmu dodnes patrné.

Michael Dymek po letech přiznal, že tehdy vůbec netušil, jak zásadně mu natáčení změní život. Za jednu z nejzábavnějších považuje dnes už legendární líbací scénu s Magdou Reifovou. Zatímco jeho filmová partnerka po letech vzpomínala, že do něj byla jako dívka opravdu zakoukaná, Dymek s úsměvem vyprávěl, že během natáčení řešil hlavně to, jak obrovské byly kolem nich lopuchy.

Michal Dymek si vybral taneční konzervatoř. Později působil ve Státním souboru písní a tanců a právě díky zahraničním zájezdům poznal život za železnou oponou. To výrazně ovlivnilo jeho další rozhodování.

V roce 1988 se společně s manželkou rozhodl emigrovat do tehdejšího západního Německa. Jak později vzpomínal v rozhovoru pro iDNES.cz, nešlo o spontánní krok, ale dlouhodobý plán. „Emigrace byla jasný záměr, za kterým jsem si šel,“ řekl. Zároveň přiznal, že první roky nebyly vůbec jednoduché.

S manželkou se učili jazyk, pracovali načerno a začínali prakticky od nuly.

Právě toto období ale považuje za jednu z nejcennějších životních zkušeností. Postupně se vypracoval z manuálních profesí až do managementu mezinárodní společnosti. Po sametové revoluci pomáhal budovat její českou pobočku a dlouhé roky působil jako úspěšný manažer.

Na film ale úplně nezanevřel. V posledních letech se objevuje v drobných epizodních rolích a občas přijímá nabídky na natáčení. S úsměvem však říká, že pokaždé znovu zjistí, že rozhodnutí nevydat se hereckou cestou bylo správné.

Dnes je Michaelu Dymkovi 63 let. Před kamerou se objevuje už jen výjimečně, věnuje se podnikání a rodině. Přesto zůstává pro několik generací diváků navždy tím pihovatým Tomášem s uhrančivýma očima z Pánů kluků. Z filmu, který ani po téměř půlstoletí neztratil nic ze svého kouzla.

Zdroje: iDnes.cz, SeznamZpravy.cz, Blesk, ČSFD, NFA.cz