Mlýnek na maso, který měl doma skoro každý. Dnes má takovou cenu, že si za něj otevřete řeznictví

Ještě před několika desítkami let patřil mezi naprostou samozřejmost českých kuchyní. Litinový mlýnek na maso se připevnil ke stolu, několika otočeními klikou pomlel maso na karbanátky nebo domácí sekanou a po práci se zase uklidil do kredence. Dnes se z některých těchto nenápadných pomocníků staly sběratelské předměty, za které jsou zájemci ochotni zaplatit i několik tisíc korun.

Kdo ho měl doma, ten si možná ani neuvědomuje, že drží v rukou kus české průmyslové historie. Litinový mlýnek na maso značky Porkert býval po desítky let nepostradatelnou součástí téměř každé kuchyně. Dnes o některé zachovalé kusy svádějí sběratelé souboje a jejich cena může vyšplhat až k pěti tisícům korun.

A právě odtud pramení i nadsázka v titulku. Za cenu jednoho vzácnějšího mlýnku si sice řeznictví opravdu neotevřete, ale na samotné založení živnosti by vám peníze v některých případech stačily.

Největší zájem sběratelů budí především starší mlýnky značky Porkert, jejichž historie se začala psát už na konci 19. století. Výrobky z Orlických hor se postupně rozšířily po celé Evropě. A  díky robustní litinové konstrukci a kvalitnímu zpracování mnoho z nich bez problémů funguje dodnes.

Ne každý mlýnek má cenu tisíců

Za úspěchem legendárních mlýnků stojí český podnikatel Josef Porkert, který v roce 1881 převzal Růženinu huť ve Skuhrově nad Bělou a postupně ji proměnil ve slévárnu vyrábějící kvalitní litinové výrobky. Po jeho smrti převzali podnik synové Eduard a Vilém, kteří na začátku 20. století přišli s výrobkem, jenž značku proslavil po celém světě, robustním litinovým mlýnkem na maso.

Velkosériová výroba byla zahájena v roce 1906 a už v roce 1911 podnik vyráběl přibližně 100 tisíc kuchyňských mlýnků ročně. Tři čtvrtiny produkce přitom mířily na export. Po roce 1948 byl podnik znárodněn, samotné mlýnky se však vyráběly dál a zůstaly běžnou součástí československých domácností.

Dnes značka Porkert opět existuje a navazuje na více než 140 let dlouhou tradici.

Představa, že každý starý mlýnek po babičce má hodnotu několika tisíc korun, je ale mylná. Sběratelé hledají především originální výrobky značky Porkert, ideálně s dobře čitelným logem, původní klikou, maticí i řeznými deskami. Velkou roli hraje také zachovalý stav bez prasklin, minimální koroze nebo dokonce původní krabice a příslušenství. Za ty jsou pak ochotni dobře zaplatit.

Nejcennější bývají starší předválečné kusy a méně obvyklé velikosti, zatímco běžné poválečné mlýnky se často prodávají jen za několik stovek korun. Částka kolem 5 000 korun představuje spíše horní hranici, které dosahují výjimečně zachovalé nebo sběratelsky atraktivní exempláře.

Řada lidí si dodnes všímá čísel vyražených na těle mlýnku, nejčastěji 5, 8 nebo 10. Nejde o výrobní sérii, ale o velikost strojku. Menší model č. 5 byl určen pro běžnou domácnost, oblíbené byly také velikosti 8 a 10, které zvládly pomlít větší množství masa například při domácích zabijačkách. Ještě větší mlýnky s označením 22 nebo 32 už byly určeny pro profesionální provozy nebo větší hospodářství. Samotné číslo sice automaticky neurčuje sběratelskou hodnotu, ale některé méně rozšířené velikosti se na trhu objevují podstatně vzácněji.

Na internetových aukcích se běžně prodávají desítky starých mlýnků. Většina běžných kusů se pohybuje v řádu několika stovek korun, výrazně vyšší cenu ale mohou mít zachovalé exempláře s původním lakem, kompletním příslušenstvím nebo méně obvyklým provedením.

Na řeznictví to nestačí. Na živnost už ano

Samotná společnost Porkert připomíná, že její výrobky byly navrženy tak, aby vydržely dlouhá desetiletí. „Výrobky Porkert jsou symbolem kvality, tradice a dlouhé životnosti,“ uvádí firma na svých oficiálních stránkách. Tato pověst je jedním z důvodů, proč jsou starší modely dodnes vyhledávané nejen mezi sběrateli, ale i lidmi, kteří je stále používají v domácnosti.

Pět tisíc korun samozřejmě nestačí na otevření skutečného řeznictví. Jen vybavení provozovny představuje investici v řádu statisíců až milionů korun a podnikání v oboru podléhá přísným hygienickým i odborným požadavkům.

Zajímavé ale je, že samotné založení řemeslné živnosti vyjde výrazně levněji. Při osobním ohlášení živnosti na živnostenském úřadě činí správní poplatek 1 000 korun, při elektronickém podání prostřednictvím Portálu občana je to 800 korun. Samotná administrativní část je tedy levnější než hodnota některých nejžádanějších historických mlýnků. Řeznictví přitom patří mezi řemeslné živnosti, takže kromě poplatku je nutné splnit také podmínky odborné způsobilosti.

Pokud tedy doma při úklidu sklepa nebo půdy narazíte na starý litinový mlýnek po prarodičích, rozhodně se nevyplatí ho automaticky vyhodit do sběru. Ve většině případů sice nepůjde o žádný poklad, ale zachovalé nebo vzácnější modely mohou mít pro sběratele překvapivou hodnotu. A i když vám výtěžek skutečné řeznictví nezaplatí, na první krok k vlastnímu podnikání – alespoň po administrativní stránce – by mohl s trochou štěstí stačit.

Zdroje: porkert-original.cz, centrum.cz, tiscali.cz, denik.cz