Idol žen byl gay. Miloval tohoto muže!
Měl mužně řezanou tvář a pronikavé modré oči. Pro mnohé ženy tak byl Jean Marais neodolatelný. Jeho však něžné pohlaví nepřitahovalo. Životní lásku našel ve známém básníkovi a režisérovi. Dnes si připomínáme výročí jeho smrti, uvádí portál allocine.fr.
Jean Alfred Villain-Marais se narodil 11. prosince 1913 v Cherbourgu ve Francii. Krátce předtím zemřela jeho malá sestra, kterou však neznal. Kvůli tomu malého syna údajně matka nejprve odmítala, později ho však až hýčkala a oblékala jako malou holčičku.
Jeho vztah k ní ale narušily dvě skutečnosti. Jako chlapec zažil, že ji odsoudili za krádeže v obchodních domech. Jako mladý muž se setkal u matky s nepochopením pro své něžné přátelství s významným básníkem, dramatikem a režisérem Jeanem Cocteauem. Svého otce Jean Marais téměř neznal, protože jeho rodiče se rozešli ještě v jeho raném dětství.
Ve škole nevynikal, výborně však kreslil a miloval divadlo. Pracovat začal jako retušér v pařížském fotoateliéru, kde se měl vyučit fotografem. Po vojenské službě nastoupil do komparsu herecké skupiny Charla Dullina a chodil do jeho herecké školy. Svou první hereckou smlouvu dostal v roce 1937 v divadle Théatre Antoine, když dostal roli v nové divadelní hře Oidipus od Jeana Cocteaua. Její úspěch byl začátkem jejich trvalé spolupráce a přátelství.
Patřil ke světovým filmovým hvězdám 40. a 50. let 20. století. Známý je například z filmů La Belle et la bęte, (Kráska a zvíře, 1946), Les parents terribles (Hrozní rodiče, 1948), Orphée (Orfeus, 1950), Le Comte de Monte-Cristo (Gróf Monte Cristo, 1954), Le Bossu (Hrbáč, 1959), Le Testament d’Orphée (Orfeův testament, 1960), Le Capitaine Fracasse (Kapitán Fracasse, 1961), Le Masque de fer (Železná maska, 1962) a ze série filmů o Fantomasovi. Jako filmový herec účinkoval ještě i v 90. letech 20. století.
V televizi vytvořil několik postav v populárních seriálech. Nejraději však měl divadlo. Byl členem Comédie Francaise. V pokročilém věku zaměnil milostné a často nebezpečné rytířské role například za titulní postavu v Shakespearově tragédii Král Lear. Na sklonku své divadelní kariéry hrál na jevišti pařížského divadla Bouffers Parisiens.
Po odchodu do ústraní se věnoval malování, sochařství a keramice. Žil střídavě ve svém pařížském bytě na Montmartru a ve venkovském sídle ve Vallauris v regionu Alpes-Maritimes.
Jean Marais, idol žen několika generací, kterému záviděli a obdivovali ho i mnozí muži, nikdy neznal skutečnou lásku ženy. Žil vždy sám se svou smečkou psů a jeho jediným důvěrným přítelem byl Jean Cocteau, jehož smrt v roce 1963 herec velmi těžko snášel. „Všechno, co vím, jsem mohl dokázat jen proto, že Jean Cocteau pro mě psal výjimečné úkoly. Můj život se zastavil 11. října 1963, když zemřel,“ vzpomínal Marais na svého nejbližšího životního přítele. Jejich společný homosexuální vztah otevřeně popsal v roce 1975 také v autobiografii Zrcadlo mých vzpomínek.
Slavný herec zemřel 8. listopadu 1998 v nemocnici ve francouzském Cannes po náhlé nevolnosti. Přibližně za měsíc měl slavit své 85. narozeniny.
Zdroj: Wikipedia, Allocine.fr