Měla být pro děti. Dnes je pohádka se Šafránkovou a Trávníčkem označována za psychologický horor

Na první pohled může Třetí princ působit jako obyčejná pohádka. Ve skutečnosti je ale mnohem víc. Je to příběh téměř démonický a popisuje duševní stav rozdvojené osobnosti.

Co si vybavíte jako první, když se řekne Třetí princ? Libušku Šafránkovou? Nebo Pavla Trávníčka? Někdo si ale vybaví něco úplně jiného. Tajemné Adršpašské skály, znepokojivý zrcadlový labyrint nebo také strach a smrt. Po právu je tato, dalo by se říct „gotická“, pohádka z roku 1982 považovaná za jednu z nejtemnějších televizních pohádek vůbec.

Přeludy a ponurá hudba nejsou pro české pohádky typické

Pohádky bývají plné princezen a princů, královen a králů a také dobra a zla. Ve Třetím princi nic z toho nechybí. Naopak toho má mnohem víc. Jednou z nejděsivějších československých pohádek je hlavně proto, že pracuje s motivem takzvaného černého prince, je plná podivných přeludů, zrcadel a ponuré hudby.

Černým princem máme na mysli jednoho z dvojníků, dvojčat. Právě kvůli tomu si Pavel Trávníček zahrál dvojroli. Jeden z princů vydává do Démantových skal hledat princeznu, kterou ztvárňuje Libuška Šafránková. Tu zná jen díky tajemnému obrazu. Svou vyvolenou sice najde, ale promění se v kámen. To samé se stane i dvojčeti. A nakonec se za princeznou vydává i třetí princ.

Divák musí číst mezi řádky

Zakletí princové jsou tou nejtemnější stránkou příběhu. Jsou symbolem `temného já`, kdy si tvůrci pohrávají se strachem ze ztráty vlastní identity a z objevování našich temných stránek.

Člověk bojuje s pocitem, že netuší, kdo a kým je, a které jeho `já` je skutečné. A dokonce přestává vnímat rozdíl mezi skutečnosti a obyčejnými přeludy. Ostatně zahraničních hororů o rozdvojených osobnostech v posledních letech vzniká spousty a patří mezi ty nejoblíbenější.

Temnotou a tajemstvím nasáklá je ale i samotná princezna. Některé scény se ke všemu točily tak, aby v divácích vyvolaly silné znepokojení a umocnily hororovou atmosféru.

Princovi pomáhali profesionální horolezci

Kdo ještě pohádku neviděl, nejspíš bude překvapený i tím, jak skončí. To ale samozřejmě prozrazovat nebudeme. Co naopak prozradit můžeme, je pár zajímavých faktů, které se k pohádce vážou.

Trávníček například odmítal při lezení po skalách dubléra, a proto s ním spolupracovali profesionální horolezci, kteří mu do skály umístili bezpečnější úchyty. Často se natáčelo i při teplotách mínus dvacet stupňů, a přesto Trávníček musel venku chodit jen v lehkém kostýmu. Naopak v interiérech často bývalo klidně i třicet stupňů nad nulou.

Pohádka, která ve vás zanechá temnou stopu

Princeznu původně měla hrát Zora Jandová. Nakonec ale dostala jinou roli, a tak roli převzala Libuška Šafránková. A ještě jeden zajímavý fakt na závěr. Malou provazochodkyni, kterou vidíme na začátku pohádky, hrála tehdy čtrnáctiletá Lucie Zedníčková. Její hlas ale ve filmu nezazní, nadabovala ji Libuška Šafránková.

Když budeme o Třetím princovi mluvit jako o pohádce pohybující se na pomezí existencionalismu a surrealismu s prvky gotiky a hororu, vystihneme ji asi nejlépe. Nepohladí po duši jako klasické české pohádky, na které jsme zvyklí, ale zasáhne nás hluboko do duše. A zanechá v nás jakýsi temný stín.

Zdroj: csfd.cz, fdb.cz, extra.cz