Libuše Šafránková vůbec neměla být Popelkou. Slavnou roli získala díky těhotenství jiné herečky

„Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane… Kdo je to?“ Nechceme vás zkoušet. Všichni víte, že je to naše Popelka neboli Libuše Šafránková. Ale možná ne všichni víte, že tahle ikonická postava mohla mít úplně jinou tvář.

Scénář k filmové pohádce z roku 1973 napsal František Pavlíček, jako autorka je uvedena Bohumila Zelenková, která kryla pravého scenáristu. Ten byl v té době komunisty zakázaný. Scénář vznikl podle námětu pohádky Boženy Němcové, ale scénárista vykřesal z původního téměř hororu svižný, vtipný, kouzelný a poetický příběh o energické, sebevědomé, a přitom velmi milé dívce.

Z prince (Pavel Trávníček) udělal tak trošku bambulu, kterého ovšem právě tahle „drzá holka“ dokonale probudí z líné letargie.

Režisér Václav Vorlíček si pro pohádku vymyslel bohatou výpravu, chtěl film zasadit do období renesance. Proto kývl na spolupráci s východoněmeckým studiem DEFA a získal na natáčení více peněz. A z původně letní pohádky se nakonec stala pohádka v zimní krajině. Právě zimní prostředí a hudba Karla Svobody s ústřední písní Kdepak ty ptáčku hnízdo máš a cinkajícími zvonky dodaly filmu (asi už navždy) vánoční atmosféru.

Popelka s plavými vlasy

Po celé republice, tedy celém Československu, se tehdy na roli Popelky pořádaly konkurzy. Původně měla Popelku hrát blondýnka Jana Preissová, kterou si určitě pamatujete z Menzlova Rozmarného léta. Jenže byla těhotná a Popelka být v očekávání nemohla.

Pak si doktor Pavlíček vzpomněl na Barunku z Babičky, tu v Moskalykové dvoudílném televizním pojetí hrála právě mladičká Šafránková. „Byla jsem pozvána na konkurz, který jsem absolvovala s mnoha dalšími Popelkami. Přišla jsem jako jedna z posledních a zbyly na mě šaty, do kterých se už asi nikdo nevešel. Později na plese v Moritzburgu jsem si všimla, že v nich tančila jedna baletka,“ vzpomínala Libuše Šafránková v rozhovoru pro Denik.cz.

Už z dětství uměla dobře jezdit na koni, navíc se nebála. Traduje se také, že Libuše Šafránková měla v době natáčení údajně pouhých 53 centimetrů v pase.

Pro útlou Popelku s malou nožkou byla jako stvořená.

Arabela s vlasy tmavě hnědými

Václav Vorlíček si na Libuši Šafránkovou myslel, i když připravoval pohádkový seriál Arabela. Proč se tedy nezapomenutelnou princeznou s kouzelným prstenem, která najde svou lásku ve světě lidí, nestala? Důvod byl prostý. Šafránková onemocněla a bylo potřeba hledat náhradu. Německá koprodukce totiž vyžadovala přesný časový plán.

Jana Nagyová byla v té době mladičká, ale hodně pomohl nejen její půvab, ale i to, že skvěle ladila ve dvojici s Dagmar Patrasovou jako Xénií. Už před Arabelou s ní Nagyová hrála ve filmu Smrt stopařek. I díky tomu se nakonec dostala na konkurz na Arabelu. A roli dostala.

Ale ani o původně zamýšlenou Arabelu diváci nepřišli. Nagyová měla silný slovenský přízvuk, ten se do pohádky nehodil. A tak ji nadabovala právě Šafránková. Možná spojení křehkého půvabu a známého podmanivého hlasu pomohlo princezně Arabele dostat se do milionů diváckých srdcí.

Ale ať už byla Arabela jakkoliv úspěšná, Popelku nepřekonala. „Nejkrásnější Vánoční pohádka z dětství. To je prostě kouzelná Popelka s Libuškou Šafránkovou. Žádná jiná se jí nevyrovná,“ píše ve facebookové diskuzi Deny. A také další tisícovky fanoušků herečky, která – i když už není mezi námi – bude ve svých rolích (nejen) princezen žít stále pro další a další generace.

Libuše Šafránková se zapsala jako princezna nejen v roli Popelky, má spoustu fanoušků například také v dvojroli princezen v pohádce Třetí princ jako Večernice v pohádce Princ a Večernice, a také ve slovenském zpracování pohádky Sůl nad zlato, kde si zahrála Marušku.

Zdroje: wikipedia.org, denik.cz, blesk.cz, vlasta.cz, irozhlas.cz