Za laskavým Krakonošem se skrývalo železné pravidlo. Když mu štáb nepřivezl jednu věc, odmítl natáčet

Někteří herci a herečky při natáčení žádná zvláštní přání a ni pravidla nemají, jiní ale nějaké ty své manýrky přeci jenom uplatňují. A to přitom není řeč jenom o hollywoodských hvězdách. Například jedna z legend českého filmu měla před kamerou jedno přísné pravidlo. A přes to nejel vlak.

Někdy jde o požadavky na speciální jídlo, někdy se pravidla herců či hereček týkají ubytování a někdy třeba činek. Ano, čtete správně. Právě bez činek se neobešel legendární František Peterka, pro kterého bylo posilování a vzpírání životní vášní.

Činka musela putovat s ním

Když se řekne František Peterka, většina z nás si nejspíš vybaví vousatého Krakonoše, který ze své horské říše dohlíží na proradného Trautenberka. Málokdo ale ví, že herectví dlouho nebylo Peterkovou největší životní vášní. Tou byl sport a především vzpírání. Miloval ho dokonce natolik, že když ho filmaři chtěli před kamerou, museli přistoupit na jeho neobvyklou podmínku.

Na natáčení s ním musela cestovat i činka. Ať se točilo kdekoliv a za jakýchkoliv podmínek.

František Peterka se narodil 17. března 1922 v Praze. Už odmalička bylo jeho snem stát se vrcholovým sportovcem nebo učitelem tělocviku. A tak se intenzivně věnoval atletice a vzpírání. Nakonec ale dal na doporučení svého učitele a v roce 1940 nastoupil do dramatického oddělení pražské konzervatoře.

Jenže během druhé světové války byl totálně nasazený. A tak musel studium přerušit. Školu tak dokončil až v roce 1946. Po škole vystřídal několik zaměstnání a následně získal angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. V roce 1951 přešel do Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Později dostal dvouleté angažmá v olomouckém divadle, ale pak se zase do Liberce vrátil.

Natáčení v Praze mu udělalo čáru přes rozpočet

Sport kvůli herectví ale rozhodně neopustil. Jeho vysoká, urostlá a svalnatá postava se navíc stala jedním z jeho poznávacích znamení a ovlivnila i typ rolí, které pak dostával. Postupně se Peterka také začal prosazovat před kamerou. Ale nadšený z toho nebyl.

Filmové role pro něj znamenaly velkou komplikaci. Žil a hrál v Liberci, ale na natáčení musel jezdit do Prahy. A dlouhé cestování mu bralo dost času a energie, které by jinak mohl věnovat svému milovanému cvičení. Po letech vzpomínal, že v době, kdy ještě nebyla dálnice, zabrala mu cesta z Liberce do Prahy asi dvě a půl hodiny. Proto si brzy tahle herecká legenda vytýčila jedno přísné pravidlo, které museli všichni režiséři bez výjimky akceptovat.

„Činka musí jet se mnou, jinak nefilmuju,“ prozradil kdysi. A nešlo jen o planou výhrůžku. „Oni mi to plnili,“ dodal Peterka. Filmaři podle jeho vzpomínek věděli, že pokud o něj opravdu stojí, musejí počítat také s jeho činkou. A že o něj opravdu stáli!

Peterkův vztah ke vzpírání byl opravdu mimořádný. Když mu v Praze nabízeli, aby se vykašlal na liberecké divadlo a přešel na Barrandov, odmítl. „Dával jsem čince absolutní přednost. To byl můj svět, na kterém mi záleželo,“ vzpomínal.

Jako Krakonoš zaválel

Peterkova mohutná postava byla před kamerou nepřehlédnutelná. Výraznější filmové příležitosti dostával od konce padesátých let a později se uplatnil hlavně v komediích.

Objevil se třeba v komediích Zítra to roztočíme, drahoušku…!, Co je doma, to se počítá, pánové… či Příště budeme chytřejší, staroušku!  V roce 1974 se začaly natáčet Krkonošské pohádky. Peterka v nich ztvárnil spravedlivého vládce hor Krakonoše, zatímco jeho protivníka Trautenberka hrál Ilja Prachař. Že ho lidé zbožňovali, o tom není pochyb. „Naprosto úžasný člověk, měl jsem ho možnost trochu poznat a měl jsem ho moc rád. Měl přehled a byl fakt hrozně příjemný,“napsal Pavel Jindřišek v jedné diskuzi na iDnes.

Když pak Peterka 24. listopadu 2016 zemřel, celý národ truchlil. Takový herců, jako byl on, je jako šafránu. A možná se rodí jenom jednou za sto let.

Zdroj: idnes.cz, ahaonline.cz, csfd.cz