Vztah Mandlové a Haase: Bouřlivý vztah poznamenala nevěra a kokain

Adina Mandlová a Hugo Haas. Dvě jména, která v meziválečném Československu patřila k největším hvězdám stříbrného plátna. Jejich talent a charisma okouzlovaly diváky. Málokdo ale tušil, že soukromý život této dvojice byl ještě dramatičtější než jejich filmové role.

Vztah Adiny Mandlové a Huga Haase byl jak jízda na horské dráze. Plný vášně a vzájemného okouzlení, ale také temných stínů nevěry a závislosti. Tato vášeň však zanechala hluboké rány i vzájemnou nevraživost.

Objevení hvězdy i zrod nového vztahu

Adina Mandlová a Hugo Haas se poprvé setkali v roce 1932. Haas, již tehdy uznávaný herec a režisér, v mladé a talentované Adině rozpoznal velký potenciál. Byl to právě on, kdo jí pomohl nastartovat hvězdnou kariéru.

Pro Adinu představoval Hugo doslova „výtah“ ke slávě. Seznámil ji s vlivnými lidmi z pražské smetánky. Naučil ji mnoho o herectví a zajistil jí první filmové nabídky. Sám věřil, že pod jeho vedením se z Adiny stane skutečná hvězda.  Režisér Otakar Vávra vzpomínal, že Haas dokonce odmítal hrát ve filmech, pokud v nich neměla účinkovat i Mandlová.

Jejich profesní spolupráce brzy přerostla v něco víc. V roce 1933 společně natočili komedii Život je pes. V tomto filmu ztvárnili hlavní role a jejich vzájemná chemie byla patrná nejen na plátně. Krátce poté se jejich vztah proměnil v milostný.

Co se skrývalo za třpytivým pozlátkem?

Podle filmové historičky Jany Podskalské tvořili Adina a Hugo na filmovém plátně krásný pár a vzájemně se doplňovali. Adina prý měla velký smysl pro humor, zatímco Hugo byl spíše vážnější.

Nicméně, pohled samotné Adiny Mandlové na jejich soužití byl mnohem střízlivější. Ve svých pamětech popsala Huga Haase jako muže závislého na sexu a kokainu.

Vzpomínala, že se s ním občas i tři dny neviděla a že často užíval kokain. Své zkušenosti s jeho závislostí popsala ve své autobiografii velmi otevřeně. Haas prý tvrdil, že se dokáže vzrušit pouze tehdy, když střídá milenky.

To vedlo k postupnému odcizení v jejich vztahu. Žili prý spolu v jedné domácnosti spíše jako dva svobodní lidé než jako milenci. Navíc se tradovalo, že Haas měl mnoho milenek a všechny je oslovoval přezdívkou „Titina“, včetně Adiny.

Pravidelné užívání kokainu se navíc negativně podepisovalo na Haasově zdraví a vzhledu. Měl trpět otoky, které mu znetvořovaly obličej.

Jak rychle vášeň zažehla, tak i zhasla

Nevěra byla ve vztahu Adiny Mandlové a Huga Haase zřejmě na denním pořádku. Sám Haas se svými zálety nijak netajil a Mandlová o nich věděla. Dokonce se o nich i cynicky vyjadřoval a vtipkoval, například o svých pohlavních chorobách.

Podle vzpomínek Otakara Vávry vídal Haase s jinými ženami i v době, kdy byl ještě s Mandlovou. Jednou Mandlová dokonce zjistila, že Haas pravidelně navštěvuje Lucernabar, kde trávil čas s jinými ženami.

Dalším zásadním problémem v jejich vztahu byla Haasova závislost na kokainu. Mandlová ve svých pamětech popsala, jak tato závislost ovlivňovala jeho život. Užíval kokain nejen pro povzbuzení, ale i na podporu potence.

Podle jejích slov byl Haas schopen za kokain utratit veškeré své peníze. Jeho závislost se projevovala záchvaty beznaděje a melancholie, když neměl drogu k dispozici. Závislosti se zbavil až v době emigrace.

Vztah Adiny Mandlové a Huga Haase trval přibližně pět let a skončil kolem roku 1937. Důvodů jejich rozchodu bylo několik. Podle některých zdrojů Haas nechtěl s energickou a ambiciózní Mandlovou uzavřít manželství a obával se jejích rostoucích finančních nároků. Nakonec ji opustil kvůli baletce Marii Bibikoff.

Vzájemná nevraživost zůstala

Adina špatně nesla poslední tečku za jejich vztahem. Tou byla právě Marie Bibikoff, o níž se nevyjadřovala zrovna lichotivě. Na druhou stranu se Hugo Haas během své emigrace v Americe dozvěděl o ironických poznámkách Adiny na jeho adresu.

Ty se týkaly toho, že si s sebou do zahraničí vzal raději jezevčíka než svou rodinu. Ta zahynula v koncentračních táborech. Velmi se rozzlobil a zanevřel na ni.

Vztah Adiny Mandlové a Huga Haase byl bezpochyby bouřlivý a plný protikladů. Na jedné straně stála vášeň a vzájemná pomoc při budování kariéry. Jejich soukromé životy byly velmi komplikované, jejich společná filmová tvorba, ale navždy zůstane významnou součástí historie československé kinematografie.

Zdroje: irozhlas, krajskelisty, blesk.cz, YouTube