Tvůrci Ulice už 21 let před každou scénou dělají jednu zvláštní věc. Diváci o ní nemají ani tušení

Všichni na ni koukají, ale jenom málokdo ví, jaký seriáloví tvůrci používají trik, aby scéna, na kterou se díváme, působila opravdu věrohodně. Chcete se dozvědět zákulisní informace, které skoro nikdo neví? Pak rozhodně pokračujte ve čtení.

Seriál Ulice tu je s námi už od roku 2005. Letos tak slaví dvacáté první výročí. Diváci znají všechny postavy, které kdy seriálem prošly. Znají radosti i strasti všech jejich oblíbených i těch méně oblíbených postav. Ale nejspíš by málokoho napadlo si zjišťovat, jak se Ulice vlastně natáčí. Přitom je to tak zajímavé!

Všechno musí být na svém místě

Při sledování tohoto nekonečného seriálu si ani nevšimnete, kolik práce stojí za tím, aby každá scéna působila opravdu a naprosto věrohodně a tudíž přirozeně. Jedním z nejdůležitějších lidí na place je proto skriptka, jejímž úkolem je hlídat takzvanou kontinuitu natáčení. A to znamená, že při každém opakování záběru musí být všechno na svém místě – od hrníčku přesně položeného na tom samém místě jako předtím až po uvázání mašle na dárku.

Při natáčení seriálu Ulice proto tvůrci vždy používají jeden trik, o kterém diváci nemají ani tušení. Před začátkem každé scény skriptka scénu nafotí ze všech stran a úhlů. Fotografie pak slouží jako přesný návod, podle kterého se po každé klapce vracejí rekvizity do původní podoby. Kdyby třeba herec při prvním pokusu posunul talíř nebo rozbalil dárek o něco víc než při druhém záběru, divák by si toho při střihu mohl všimnout. A to je samozřejmě špatně. Když si všimneme, že se jednotlivé předměty mezi záběry záhadně posouvají, je to zkrátka chyba.

Skoro žádná scéna nevznikne na první pokus

Tou největší výzvou jsou vánoční díly. Jeden obraz se totiž běžně přetáčí i třikrát, a po každém pokusu musí být všechny dárky znovu připravené úplně stejně. Skriptka proto ještě před prvním klapkou vyfotí jejich rozmístění, polohu jmenovek, uvázání mašlí, orientaci balíčků a tak dále. Díky tomu mohou rekvizitáři po každém záběru všechno vrátit přesně tam, kde to bylo předtím.

Ve filmové a televizní branži jde o běžnou profesionální metodu, ale většina diváků o tom nemá ani tušení. Ale právě díky podobným detailů na sebe jednotlivé záběry krásně navazují a výsledná scéna tak působí, jako by vznikla na první pokus. Ale to se, bohužel, povede jenom málokdy.

Nejspíš netušíte ani to, že každá postava, která v seriálu hraje, má svou speciální krabici s rekvizitami. Jsou v ní věci, které postava opakovaně používá, například mobilní telefon, klíče, peněženku, diář nebo jiné osobní předměty. Štáb se tak nemusí před každým natáčením bát, jestli se náhodou něco neztratilo a jestli je všechno takzvaně dohledatelné. Kdyby nebylo, byl by to problém.

Na jednotlivých dílech se podílí až sto padesát lidí

Rekvizity se ke všemu připravují i měsíc dopředu. Rekvizitáři dostávají scénáře s předstihem a některé věci musejí shánět i dlouhé týdny. A aby toho nebylo málo – pracují pro několik režisérů najednou. Nemluvě o tom, že mají k ruce i několik desítek různých scénářů.

A ještě jedna taková drobnost, která ale vůbec drobností není. Když se v Ulici odehrává například rodinná večeře nebo snídaně, většina pokrmů se opravdu vaří a připravuje dopředu. A to je opět úkol rekvizitářů. Mažou chleby, smaží vajíčka, pečou maso anebo chystají úplně jiné jídlo, které si scénáristé vymyslí. Kdo by si tedy myslel, že je jídlo jenom plastová atrapa, nebyl by dál od pravdy.

I tohle je důvodem toho, proč na jednom díle pracují stovky lidí. Televize Nova kdysi uvedla, že na jednotlivých epizodách se podílí víc než sto padesát lidí – od scénáristů a dramaturgů přes kostymérky, maskéry a rekvizitáře až po střihače, zvukaře nebo produkci.

Takže až se příště budete dívat Ulici, nejspíš už ji nebudete vnímat tak jako doteď.

Zdroj: tv.nova.cz, ulice–serial.webnode.cz, iglanc.cz