Jan Hrušínský se vyjádřil ke zřeknutí se otcova příjmení. Jeho slova mnohé překvapí

Příjmení Hrušínský patří k nejslavnějším v českém herectví. Právě kvůli němu museli synové legendárního Rudolfa Hrušínského v době normalizace čelit nátlaku komunistického režimu. Jan Hrušínský dnes otevřeně vzpomíná na okamžik, kdy po něm chtěli, aby se zřekl vlastního otce. Odmítl, přestože věděl, že za to zaplatí vysokou cenu.

Rod Hrušínských je s českým divadlem a filmem spjatý už od 19. století. Když se řekne Hrušínský, většina lidí si vybaví především Rudolfa Hrušínského nejstaršího, nezapomenutelného představitele dobrého vojáka Švejka, doktora Skružného z Vesničky mé střediskové nebo psychopatického šéfa krematoria Karla Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol. Přestože patřil k nejoblíbenějším hercům své generace, po roce 1968 se stal pro komunistický režim nepohodlnou osobností.

Důvodem byla jeho podpora reformního procesu během Pražského jara i podpis manifestu Dva tisíce slov. Následovala léta zákazů, omezení a postihů, které tvrdě dopadly nejen na něj i na celou rodinu. Jak vzpomíná jeho syn Jan Hrušínský, režim se nesnažil zlomit jen slavného herce, ale také jeho děti.

Otce nezapřel, komunisté se mstili

Jan Hrušínský měl jako mladý herec dobře našlápnuto. Už jako dítě stál před kamerou a zdálo se, že bude přirozeně pokračovat v rodinné tradici. Zahrál si v dětských filmech Anička jde do školy nebo Puščik jede do Prahy. Skutečný průlom ale přišel na začátku 70. let, kdy se objevil po boku svého otce v televizních dramatech Případ Mauricius a Lítost a následně zazářil jako Honza Bláha v dodnes oblíbené pohádkové komedii Dívka na koštěti. Jenže právě slavné příjmení se stalo překážkou.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal, že dostal nabídku, která ve skutečnosti žádnou nabídkou nebyla. Pokud chtěl pracovat, měl se vzdát otcova jména. „Brácha nesměl jít do Činoherního studia do Ústí nad Labem, leda kdyby se přejmenoval. Já jsem nesměl točit Tři oříšky pro Popelku. Zase byla podmínka, abych se přejmenoval.“

Stejnou událost připomněl i v rozhovoru pro Český rozhlas. Tehdy už měl za sebou kamerové zkoušky i připravené kostýmy k jinému barrandovskému filmu, když ho produkce postavila před ultimátum. „Pak si mě zavolali a dali mi podepsat papír, že se zříkám svého otce a budu točit pod jiným jménem. Odmítl jsem a dva roky jsem tam nesměl.“

Jan Hrušínský říká, že tehdejší komunisté dobře věděli, proč podobné metody používají. Podle něj nešlo o něj samotného, ale o psychický nátlak na Rudolfa Hrušínského. Ve veřejnoprávním rozhlase připomněl, že se s bratrem nikdy nerozhodovali, zda si slavné příjmení ponechají.

„Zřeknout se veřejně otcova jména jsme s bratrem odmítli,“ uvedl jednoznačně.

Já, brácha a jméno Hrušinský

Osudy několika generací hereckého rodu zachycuje také dokument Já, brácha a jméno Hrušínský, který měl premiéru v roce 2025. Snímek sleduje nejen historii slavného příjmení, ale především vztah obou bratrů Jana a Rudolfa Hrušínských, jejich vzpomínky na rodiče i cenu, kterou jejich rodina za své postoje zaplatila.

Film připomíná, že příběh Hrušínských není jen kronikou významné herecké dynastie. Zachycuje také období, kdy se politická moc snažila zasahovat do těch nejosobnějších rodinných vztahů. Právě odmítnutí vzdát se otcova jména patří mezi nejsilnější momenty celého vyprávění. Dokument měl premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava a následně se dostal do českých kin.

S odstupem desetiletí Jan Hrušínský přiznává, že rozhodnutí nelituje ani na okamžik. Přestože tehdy přišel o filmové příležitosti a další profesní možnosti, změnit příjmení nebo se veřejně distancovat od vlastního otce pro něj nepřipadalo v úvahu. I proto dnes jeho vzpomínky působí jako připomínka doby, kdy obyčejné příjmení mohlo rozhodovat o lidském osudu.

Rudolf Hrušínský st. si vždycky přál mít vlastní divadlo. V životě se mu to sice nepovedlo, ale jeho přání vyplnil syn Jan, když se rozhodl založit divadelní společnost a později i vlastní divadlo. V Divadle Na Jezerce rodinná tradice pokračuje.

Divadlo Na Jezerce zahájilo provoz v roce 2004. Scéna se zaměřuje především na činoherní repertoár, od klasických her přes současné komedie a dramata až po původní české tituly. Během více než dvou desetiletí na jejím jevišti vystoupily desítky známých herců, mimo jiné Jiřina Bohdalová, Jan Tříska, Radek Holub, Miluše Šplechtová, Milan Kňažko, Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček nebo Janova dcera Kristýna Hrušínská.

Jan Hrušínský se netají tím, že provoz soukromého divadla je dlouhodobě ekonomicky náročný. Opakovaně upozorňuje, že Divadlo Na Jezerce je závislé především na příjmech ze vstupného, protože na rozdíl od městských a státních scén hospodaří bez pravidelného zřizovatele. Přesto se mu daří udržovat stabilní návštěvnost a každou sezonu uvádět několik nových premiér.

Vedle umělecké činnosti je Divadlo Na Jezerce známé také pořádáním besed, benefičních akcí a podporou mladých divadelních tvůrců. Za více než dvacet let existence se zařadilo mezi nejvýznamnější soukromé činoherní scény v České republice.

Zdroje: seznamzpravy.cz, praha.rozhlas.cz, csfd.cz, blesk.cz