5. výročí od jeho úmrtí, ohlédnutí za jeho kariérou. Herec Ilja Racek předstíral, že žádnou nemoc nemá, a odmítl chemoterapii

S rakovinou bojoval dlouhých devět let, ale pracovat nepřestal. Herec Ilja Racek předstíral, že žádnou nemoc nemá, a odmítl chemoterapii. Dnes si připomínáme 5. výročí jeho úmrtí.

„Nezlob se, příteli, vypadáš jako šéf. Copak se nezlobíš? Ani trochu? Ale ty se zlobíš.“ Tyto věty pronese na začátku slavné komedie Šéfe, utíkej! Opilec, který hlavnímu hrdinovi doslova vnucuje peníze. I na tak malé ploše epizodní postavy předvedl český herec Ilja Racek své herecké mistrovství, které naplno rozvinul především na divadelních prknech. Politické okolnosti mohly za to, že v televizi a ve filmu dostával spíše menší role. Ilja Racek se nikdy netajil svým nesouhlasem s komunistickým režimem.

Ilja Racek se narodil 24. června 1930 v Praze. Už v dětství měl rád loutkové divadlo. Studoval na pražské konzervatoři, která se v té době stala Divadelní fakultou Akademie múzických umění (DAMU).

Již v osmnácti letech se objevil ve válečném příběhu Martina Friče Návrat domů a v roce 1954 hrál ve Stříbrném větru, filmové adaptaci známého románu Fráni Šrámka. Současně se začal intenzivně věnovat herectví na divadelních prknech. V roce 1950 přijal své první angažmá v olomouckém divadle. Následovala vojenská služba, kterou kvůli špatnému kádrovému profilu absolvoval u tzv. černých baronů v Komárně.

Od roku 1960 působil Racek v Divadle E. F. Buriana, kde byl zároveň neoficiálním dramaturgem souboru. V roce 1966 definitivně přešel do Divadla na Vinohradech, kde setrval až do svého odchodu do důchodu v roce 1990, ale nadále zde hostoval.

Přestože byl Ilja Racek znám svým negativním postojem ke komunistickému režimu – byl například jediným z vinohradského divadla, kdo později v roce 1977 nepodepsal tzv. antichartu – paradoxně se v roce 1961 proslavil ve filmu rolí Julia Fučíka ve filmu Reportáž psaná na oprátce (režie Jaroslav Balík).

Jako jeden z vědců se objevil v komedii Václava Vorlíčka Kdo chce zabít Jessii? (1966). Titulní roli získal ve filmu Hrabě Drákula (Anna Procházková, 1970), kde démonického hrdinu ztvárnil bez technických pomůcek, pouze s využitím svých výrazových prostředků. K nezapomenutelným vedlejším postavám Ilji Racka patří již zmíněný opilec v komedii Vrchní prchni! Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka, v níž falešného vrchního číšníka hrál Josef Abrhám.

Mezi nejnovější filmy, v nichž si Ilja Racek zahrál, patří drama o Chartě 77 PF77 (Jaroslav Brabec, 2003) a film Jiřího Svobody Poslední cyklista z roku 2014.

Od šedesátých let se pravidelně objevuje také v televizních seriálech. Hrál v seriálu Hříšní lidé města pražského (1968-69), v seriálech Zlá krev (1986), Dobrodružství kriminalistiky (1989-92), Náhrdelník (1992) a Arabela se vrací (1993). Hlavní postavu a vypravěče, českého básníka Jana Nerudu, hrál Ilja Racek v seriálu Laskavý divák odpouští (1994).

Dále hrál v seriálech Konec velkých prázdnin (1996), Četnické humoresky (1997-2007) a Strážce duší (2003), dále v pokračování populárního seriálu Sanitka 2, kde si zahrál otce Dagmar Havlové, a konečně v seriálu Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů (oba z roku 2013). Nakonec se stal také tváří seriálu Trochu šafránu z televizního archivu, který uváděl.

Ještě v důchodu Ilja Racek hostoval v Divadle ABC, v Divadle Rokoko a v Divadle v Řeznické.

V roce 2008 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství na divadelních prknech. Před zaplněným hledištěm prohlásil, že se žádného mistrovství nedopustil. „Skromnost, pracovitost a mravní zásadovost lemovaly jeho bouřlivý život a uměleckou činnost,“ uvedla o Iljovi Rackovi Česká televize.

Populární divadelní a filmový herec Ilja Racek zemřel 2. srpna 2018 v Praze. Devět let ho trápila rakovina prostaty. K nemoci však přistupoval, jako by ji neměl. Odmítal chemoterapii a účastnil se natáčení.

Zdroj: Wikipedia, ČSFD, Česká televize