Mezi 160 dětmi režisérku vůbec nezaujal. Nakonec dostal roli, díky které ho dodnes zná celé Česko

Někdy se to stane. Náhoda. Něco, co se nemělo stát. A stalo se. Třeba se ten kluk neměl vrátit pro čepici. Ale on se vrátil. Tím režisérku přesvědčil. A dneska si bez něho řadu filmů neumíme vůbec představit!

Stačilo málo a malého Vaška z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku mohl hrát někdo jiný. Režisérka Marie Poledňáková vybírala asi ze 160 dětí. Tomáš Holý ji napoprvé nezaujal. Byl nejmladší, mlčel. Poslala ho domů. Jenže Tomáš se za chvíli vrátil. Zapomněl si čepici. A to rozhodlo.

O čepici si neřekl slovy. Předvedl, co hledá, pantomimou a uculil se. Poledňáková ho pozvala na další kolo konkurzu. Brebentil a bavil štáb a ona najednou viděla, že je to Vašek. Vašek, který k filmu patří stejně jako sníh, jako čepice s velkou bambulí a jako touha něco dokázat. To vše tam je, ale nikdo neví, zda by to tam takhle bylo, kdyby tam nebyl právě Tomáš Holý.

Před kameru ho poslal strýc rekvizitář

K filmu se Tomáš Holý dostal díky strýci, který pracoval jako rekvizitář na Barrandově. Režisér Oldřich Lipský potřeboval chlapce do malé role ve filmu Marečku, podejte mi pero! Strýc nabídl synovce.

Holému bylo osm let. Jako žák Matula přišel do třídy, předal učiteli vzkaz a cumlal bonbon. Byla to drobnost, ale Lipský si ho všiml. A Tomáš od něj dostal roli Vendelína ve filmu Ať žijí duchové! Byl tam jeden z nejmenších kluků, přesto ho nikdo nepřehlédl.

A pak se stal Vaškem. Vlastně jen proto, že se vrátil pro čepici. Film Jak vytrhnout velrybě stoličku vznikl v roce 1977. Holý v něm hrál kluka, který žije s maminkou a nutně chce sehnat tátu. Vedle Jany Preissové a Františka Němce působil jako hotový herec. Právě to se stalo jeho největší devizou. Holý nebyl dítě, které hezky odříká naučený text. Před kamerou byl klukem, kterému divák věřil každé slovo. Úspěch byl obrovský.

Poledňáková vzpomínala, že už při natáčení odhadla, že Tomáše budou lidé milovat.

„Když jsem přijela v roce 1977 na festival v Monte Carlu, říkali mi tam, že Tomáš Holý je největší dětská hvězda od dob Shirley Templeové,“ prozradila v rozhovoru režisérka.

Natočila ještě pokračování s názvem Jak dostat tatínka do polepšovny. Opět úspěch jako hrom. A pro Tomáše to byla vstupenka k dalšímu natáčení. Kdo by si nevzpomenul na trilogii Pod NaštstíJezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem? Anebo Setkání v červenci a  Prázdniny pro psa? Málokdo neviděl aspoň jeden z těchto rodinných snímků, které vznikaly v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. „Miluji filmy s Tomášem Holým,“ píše na sítích paní Renata. A s ní stovky dalších fanoušků.

S herectvím Holý skončil velmi brzy a z vlastní vůle. Jeho poslední rolí byl Mark v německém televizním seriálu Unterwegs nach Atlantis, česky Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Seriál se vysílal v roce 1982. Tomášovi bylo čtrnáct. Další hereckou kariéru už nechtěl. Vystudoval gymnázium a nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

Poslední láska přišla s Lucií Bílou

V té době už dávno nebyl dětskou hvězdou z obrazovky. Chtěl žít běžný život. Právě do něj mu vstoupila mladá zpěvačka Hana Zaňáková, která začala zpívat pod jménem Lucie Bílá.

Bílá později vzpomínala, že spolu prožili posledního půl roku Tomášova života. Několikrát o něm hovořila jako o zásadním člověku svého života. Vzpomínala, že spolu prožili sametovou revoluci a měli společné plány. Velké plány. Oba byli mladí, plní nadějí a ideálů. „První životní šok přišel, když odešel Tomáš Holý,“ řekla.

Holý zemřel 8. března 1990 při autonehodě. Bylo mu 21 let. Do dvaadvacátých narozenin mu zbývalo devět dní. 

Možná by pár filmů natočil i jako právník. Možná by se před kameru už skutečně nevrátil. V každém případě v srdcích řady fanoušků bude žít pořád. Jako ten kluk v čepici s bambulí, který toho tatínka na horách přece jen našel.

Zdroje: idnes.cz (vzpomínky Marie Poledňákové), csfd.cz, ceskatelevize.cz, idnes.cz (vzpomínky Lucie Bílé)