Legendární Slunce, seno baví Čechy už přes 40 let. Hlavní hvězda tehdy brala jen 160 korun za den

Jen málokterý český film se s létem pojí tak neodmyslitelně jako film Slunce, seno, jahody. Letní komedie režiséra Zdeňka Trošky se pravidelně vrací na televizní obrazovky už více než čtyřicet let a pokaždé přiláká statisíce diváků. Má stovky tisíc fanoušků v Česku a přibývají další, herci ovšem hollywoodské tantiémy nepobírají. Honoráře se tehdy řídily státními tarify a dnešní optikou působí až komicky nízké.

Jedním z mála veřejně doložených údajů je odměna představitelky Blaženy Škopkové Veroniky Kánské. Ta za natáčení prvního dílu pobírala jako začínající herečka a studentka konzervatoře 160 korun za natáčecí den. V rozhovorech později přiznala, že tehdy vůbec nepřemýšlela nad tím, zda je částka vysoká nebo nízká. Mnohem důležitější pro ni bylo, že dostala svou první velkou filmovou příležitost.

„Národ si pořád myslí, že za každou reprízu dostávám spoustu peněz. Tak to ale vůbec není,“ řekla Kánská v rozhovoru pro Blesk a vyvrátila tak jeden z nejrozšířenějších mýtů kolem slavného snímku.

Honoráře se v první polovině 80. let řídily státními tarifními tabulkami.

Začínající herci dostávali zpravidla jen desítky korun za natáčecí den, zatímco zkušení profesionálové byli odměňováni částkami ve stovkách korun. O milionových smlouvách nebo vysokých tantiémách, na které jsou herci zvyklí dnes, nemohla být řeč.

Bez Miluny a Blaženy si Slunce, seno neumíme představit

Přesné smlouvy se nedochovaly a Barrandov je nikdy nezveřejnil. Podle dobových tarifů však mohly největší herecké hvězdy, jako Helena Růžičková nebo Jiřina Jirásková, pobírat několik set korun za natáčecí den. Pokud natáčely přibližně měsíc, mohl jejich honorář dosáhnout zhruba 10 až 18 tisíc korun. Ve srovnání s dnešními filmovými odměnami však i tak šlo o částky, které dnes působí překvapivě skromně. A je třeba dodat, že jde pouze o odhad, nikoliv o doložené honoráře.

Když se v létě roku 1983 začalo v jihočeských Hošticích natáčet Slunce, seno, jahody, bylo Veronice Kánské pouhých šestnáct let, sedmnácté narozeniny oslavila až na podzim. Studentka pražské konzervatoře se jako Blažena ocitla před kamerou po boku zkušených herců, mezi nimiž byli Helena Růžičková, Stanislav Tříska, Pavel Kikinčuk nebo Bronislav Kotiš.

Její filmovou rivalku Milunu ztvárnila Petra Pyšová, která měla tehdy dokonce patnáct! Obě herečky byly téměř vrstevnice, přesto vytvořily jednu z nejznámějších dvojic českých komedií. Jejich vzájemné hašteření kvůli Vencovi Konopníkovi dodnes patří k nejcitovanějším scénám celé trilogie.

Pro Veroniku Kánskou přitom šlo o první velkou filmovou roli. Po obrovském úspěchu sice natočila ještě několik dalších projektů, veřejnost si ji však navždy spojila právě s Blaženou.

Hoštice se změnily v nejslavnější filmovou vesnici

Režisér Zdeněk Troška si jako místo natáčení vybral rodnou ves Hoštice u Volyně. Malou jihočeskou obec znal odmala a věděl, že právě tam najde autentické prostředí, které žádné kulisy nenahradí. Do natáčení zapojil také řadu místních obyvatel, kteří se objevili v komparzu nebo drobných rolích.

Právě díky tomu působí film přirozeně i po více než čtyřech desetiletích. Troška navíc opakovaně připomínal, že mnoho postav vzniklo podle skutečných předloh z jeho okolí. Přestože diváci často mají pocit, že herci na place neustále improvizovali, opak je pravdou. Režisér v rozhovorech uvedl, že trval na přesném dodržování scénáře a většina slavných hlášek byla napsaná už před začátkem natáčení.

Po premiéře se Hoštice proměnily v turistický fenomén. Fanoušci dodnes navštěvují statek Škopkových, náves i další známá místa, která se ve filmech objevila. Obec se stala jednou z nejznámějších filmových lokalit v Česku a každé léto sem míří tisíce návštěvníků.

Sednout si nad vesnicí můžete na Troškovu lavičku s výhledem na celé Hoštice anebo si prohlédnout legendární vlakovou stanici, kde vlaky nezastavují kvůli zpoždění. Podívat se můžete i do poutního kostela Panny Marie Bolestné na Podsrpu, od Hoštic to k němu je necelých patnáct kilometrů. Tamní patronce kostela patřilo zvolání: „Panenko Maria Podsrpenská, vidíš to?“

Z dnešního pohledu může odměna 160 korun za natáčecí den působit téměř neuvěřitelně. V tehdejším Československu však šlo o běžný systém odměňování, který určovaly státní tarify. Nikdo tehdy netušil, že z nenápadné venkovské komedie vznikne fenomén, jenž bude i po více než čtyřiceti letech pravidelně přitahovat miliony televizních diváků.

Herci za své výkony nedostali astronomické honoráře a ani dnešní reprízy jim nepřinášejí pohádkové částky. Přesto vytvořili dílo, bez kterého si mnoho Čechů prázdniny už ani neumí představit.

Zdroje: CSFD.cz, nova.cz, kudyznudy.cz