Jiřímu Sovákovi nebylo ani 30 let, když dostal roli sedmdesátníka. Od své postavy ho dělilo přes 40 let

Bylo mu 19, když si na protest proti okupaci změnil jméno. Bylo mu necelých třicet, když se převtělil do sedmdesátiletého starce. Skvělý herec, ale v osobním životě ne úplně šťastný člověk.

Narodil se v roce 1920 jako Jiří Schmitzer. A když pak republiku zabrali nacisté, na protest si jméno změnil na Sovák. Pokud máte pocit, že Jiřího Schmitzera jako herce také znáte, máte pravdu. Je to Sovákův syn, který si kvůli neshodám s otcem původní jméno vzal zpět.

Po okupaci a vojenské službě, kde se mimochodem seznámil s Miroslavem Horníčkem, přišel do Prahy a dostal angažmá v divadle E. F. Buriana. Bylo mu necelých 30 let, když hrál sedmdesátiletého otce Goriota. Jako by ho potkal stejný osud jako o dvacet let staršího kolegu Jaroslava Marvana, ten také už jako mladík dostával role dědků nebo aspoň mužů v letech.

Werich, Horníček a Menšík

Otec Goriot není rozhodně jednoduchá postava. Jde o jeden z nejsmutnějších osudů Balzacovy Lidské komedie. Bývalý obchodník celé své jmění i život podřídí dvěma dcerám, Anastázii a Delfíně. Pomáhá jim, platí jejich dluhy a postupně se kvůli nim připraví téměř o všechno. Ony se přitom za svého starého otce v pařížské společnosti spíš stydí.

Sováka od jeho hrdiny dělilo více než čtyřicet let. Přitom roli perfektně zvládnul. Už tehdy byl skvělý herec. Ve filmu se výrazně prosadil jako chalupník Dařbuján. To už hrál ve vinohradském divadle. Pandrholu hrál v této pohádce z padesátých let minulého století Rudolf Hrušínský. Smrťáka Václav Lohniský.

Nezapomenutelný byl v inscenaci Uspořená libra, v níž hrál s Janem Werichem. S Werichem se potkal také v úžasném snímku Až přijde kocour. S Miroslavem Horníčkem zase v seriálu Byli jednou dva písaři. S celoživotním kamarádem Vladimírem Menšíkem zase například komedii Což takhle dát si špenát.

Skvělý byl i v roli majora Kalaše, kterou v detektivce Na kolejích čeká vrah převzal po Rudolfovi Hrušínském. S Oldřichem Novým, Janem Libíčkem a Vlastimilem Brodským si užil komedii Světáci, kde údajně režisérovi Zdeňkovi Podskalskému přepsal dialogy. Evidentně ve prospěch této dnes už kultovní komedie.

„Neurotický a věčně nasupený archetyp, v němž se našel, dokázal být i přes veškerou apatii v jádru sympatický. Do svých pedantských pruďasů dokázal dostat potřebné dobráctví. Pod tvrdou slupkou se skrývala křehkost,“ píše v magazínu Aktuálně Martin Pleštil. Sovák vlastně zdokonalil to, v čem exceloval Jaroslav Marvan. „Postavy ve stylu bručouna Anděla si Sovák moduloval po svém.“

Laskavého otce hrál, ale byl jim i v životě?

Otce Goriota si Sovák střihnul brilatně. Právě v tomto období se mu narodil syn Jiří. Společně si pak zahráli například v komedii Marečku, podejte mi pero! nebo v seriálu Chalupáři. Jenomže Sovák rodinu opustil, když byly malému Jirkovi dva roky. Ten mu to nikdy neodpustil. A pak se v sedmdesátých letech stala šílená událost, Schmitzer pod vlivem alkoholu boural a zabil člověka. Sovák to synovi nikdy neodpustil a Schmitzer mu prý nebyl v roce 2000 ani na pohřbu.

Herečtí kolegové na něj vzpomínají jako na profesionála i bohéma, který si často a rád užíval společenských dýchánků.

Byl třikrát ženatý, ale až jeho třetí manželství s učitelkou Annou Homulkovou vydrželo.

Za své herectví získal v roce 1968 titul zasloužilého umělce a v roce 1999 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

Až se budete zase smát při sledování Chalupářů nad řečmi Evžena Humla, pamatujte, že úplně prvního dědka si zahrál Jiří Sovák už v necelých třiceti letech. „Opravdu úžasný a perfektní herec. Co postava, to geniální výkon,“ napsal na sociálních sítích pan Richard.

Zdroje: aktualne.cz, dvojka.rozhlas.cz, csfd.cz, blesk.cz