Kdysi se z nich připíjelo o Vánocích, dnes stojí až 150 000 Kč. Češi je stále mají doma po prarodičích

Kdysi nechyběly téměř v žádné domácnosti a ty nejhezčí se vytahovaly hlavně o Vánocích, narozeninách nebo při návštěvách. Dnes mohou celé sady stát desítky tisíc korun a některé se cenou šplhají až ke 150 tisícům. Než proto vyklidíte kredenc po prarodičích, pořádně se podívejte, co se v ní ukrývá.

Zatímco ničím výjimečnou skleničku z dob Československa pořídíte na blešáku doslova za pár korun, některé sklo z této doby vám může vydělat na all inklusive dovolenou. Pokud hodláte vyhodit zdánlivě obyčejné nádobí po prarodičích, nejdříve si ověřte, zda za něj nejsou sběratelé ochotni dobře zaplatit.

Skleničky jako spotřební zboží

Mnoho těchto dnes cenných skleniček původně sloužilo jako běžné užitkové zboží, které dnes zakoupíme třeba v řetězci IKEA. Pilo se z nich víno, limonáda nebo slavnostní přípitek. Babičky si je rozhodně neukládaly do obývacích stěn s myšlenkou, že si za ně vnoučata jednou pořídí levnější automobil nebo pojedou na dovolenou.

Během let se ale spousta kusů poztrácela nebo rozbila. Z tohoto důvodu se soupravy skleněných skleniček z dob ČSSR shání velmi těžko, proto jsou sběratelé ochotni dát za kompletní sady až 150 000 Kč.

Jedna sklenička sama o sobě příliš velkou hodnotu mít nebude. Pokud ale vlastníte celou sadu, navíc bez prasklin, odštípnutých okrajů a jiných poškození, prodejní cena se tím mnohonásobně zvyšuje.

Českoslovenští autoři

V Československu pochopitelně nevznikaly sklářské výrobky anonymně. Za podobou mnoha výrobků stojí uznávaní výtvarníci a designéři. Právě jejich jména sehrávají další klíčovou roli při určování ceny.

Na podobě československého lisovaného skla se podílel například Vladislav Urban. Jeho návrhy dodnes zaujmou výraznými tvary a strukturou. Dalším významným tvůrcem byl také Jiří Brabec, který tvořil návrhy pro Sklo Union.

A pak tu máme výrobce, o kterém slyšel snad každý Čech, včetně toho, který se o sklářství vůbec nezajímá. Karlovarská sklárna Moser patří dodnes mezi nejslavnější výrobce luxusního skla. Předností jejích výrobků je preciznost, vysoká kvalita a v neposlední řadě typický design. Pokud tedy doma najdete sklenici od Moser, rozhodně ji do popelnice nevyhazujte.

Proč bylo československé sklo výjimečné

Možná se vám skleničky vystavené u babičky v obýváku nikdy nelíbily, a tak si pokládáte otázku, čím byly tak výjimečné. Českoslovenští skláři a návrháři používali kromě klasického foukaného skla také lisování do forem. Díky němu vznikaly skleničky s velmi výrazným reliéfem a unikátními vzory.

Sklo se ve velkém brousilo, rylo nebo ručně malovalo. Některé vás na první pohled zaujalo úchvatnými barvami, jiné neobvyklým tvarem. A právě technika výroby také určuje sběratelskou cenu a zároveň odlišuje staré skleničky od moderních. Ty totiž bývají spíš jednoduché a nijak zvlášť se od sebe neliší.

Sada skleniček zaplatí dovolenou

Jak jsme již zmínili, hodnota vzácnějších souprav se může vyšplhat až přes sto tisíc korun. Takovou hodnotu ale pochopitelně mají sady v naprosto perfektním a kompletním stavu. V současnosti je poptávka zejména po skleničkách spojovaných s hotelem Praha a sklárnou Moser.

Přesto by asi málokoho před několika lety napadlo, že sklenička, ze které se běžně pila limonáda, může dnes představovat vysokou sběratelskou hodnotu.

Proč dnes sklářství už tolik nefrčí

K tomuto odstavci mě přiměl článek na iDNES. V něm se mimo jiné píše, že české sklárny obvykle vyváží 90 % své produkce do zahraničí, protože Češi vidí pouze cenu, nikoli přidanou hodnotu v podobě tuzemského výrobce a kvalitu. Tuzemské sklárny se proto snaží prosadit na zahraničních veletrzích a mnoha z nich se to podařilo.

Pro většinu Čechů je jednoduše snazší zakoupit obyčejnou skleničku za 40 Kč v IKEA, než za 130 Kč u českého výrobce. Kdo si ale potrpí na design a preciznost, jistě si rád připlatí.

V diskusi mě ale zaujal zajímavý komentář, který se zamýšlí nad tím, proč Čechy zajímá hlavně cena. Podle něj je hlavním problémem všeobecná drahota v Česku. Mnoho občanů prostě chtě nechtě musí počítat, a tak pro ně bude obyčejná sklenička z kteréhokoli obchodního domu vždy cenově přijatelnější než sklenička od českého skláře. Tomuto dala za pravdu i Magda Kratzová.

„Ze socíku mám krásné, broušené, tenkrát cenově dostupné věci, které se dávaly často jako dárky trvalé hodnoty. Dneska opravdu budu váhat, jestli omylem rozbít skleničku za dvacku nebo v desetinásobné ceně.“

Magda Kratzová, Facebook

Ať už si rádi zakoupíte designérský kousek od českých sklářů, nebo vám stačí obyčejné skleničky, pokud najdete v kredenci staré skleničky, zbystřete. Před jejich vyhozením si raději ověřte, zda nehodíte do popelnice sběratelský kousek, který má hodnotu.

Zdroje: centrum.cz, tiscali.cz, blesk.cz, idnes.cz