Zdeněk Pohlreich si mohl díky Ano, šéfe! přijít na pořádný balík. Před lety ale udělal velkou chybu

Kuchař Zdeněk Pohlreich se dostal do povědomí širší veřejnosti hlavně kvůli pořadu Ano, šéfe!, který se vysílá na TV Prima. Zejména v začátcích pořadu hýřil neotřelými hláškami na účet provozovatelů restaurací, kteří mnohdy neměli tušení o tom, jak podnik vést.

Někteří majitelé restaurací si jeho cenné rady vzali k srdci a podnik znovu postavili na nohy. Jiným však pořad nepomohl a pouze oddálil jejich konec. Název pořadu vymyslel sám Zdeněk Pohlreich a s odstupem času přiznal, že kdyby tenkrát udělal jednu jedinou věc, možná by byl dnes o něco bohatším.

Jak se dostal na televizní obrazovky

První díl Ano, šéfe! byl vysílán v roce 2008. Tehdy ještě Zdeněk Pohlreich neměl žádné zkušenosti s televizí. K pořadu se dostal celkem náhodou, když ho oslovili zástupci společnosti Core production. Ti chtěli vytvořit pořad podobný anglickému Kitchen Nightmares, který se proslavil díky legendárnímu kuchaři Gordonu Ramsaymu.

Do Core production se tehdy dostala videa o vaření, která natočil Pohlreich se svým kuchařským kolegou Ivanem Vodochodským. Pak Zdeňka oslovili s tím, že by rádi natáčeli podobný pořad jako v Anglii. Prima ale neměla vysílací práva, a proto se jím tvůrci chtěli pouze inspirovat. Nějaký dobrák ovšem společnost udal u licencora přímo v Anglii, a tak se Prima raději rozhodla práva koupit, aby neměla zbytečné problémy.

Nevěděl, co dělá

Ačkoli Zdeněk Pohlreich nikdy nestál před televizní kamerou, skvěle se do této role pasoval, a i s odstupem času říká, že svého rozhodnutí nikdy nelitoval. Dostal totiž jedinečnou šanci začít v padesáti letech novou kariéru.

Když šel poprvé na plac, vůbec nevěděl, co má dělat. Pilotní díl se natáčel v hospodě Hrádek v Litoměřicích. Pořad Ano, šéfe! nikdy neměl předem daný scénář, a tento díl vlastně určil výslednou podobu, kterou si pořad drží dodnes.

Diváci zjistili, jak to v gastronomii chodí

Pořad byl mezi prvními, které ukázaly, jak to chodí v restauračních provozech. Diváci tak mohli vidět velmi bídnou hygienu, upatlané hrnce, prošlé a plesnivé potraviny nebo zkažené maso. Nouze nebyla ani o neukázněný personál, který byl někdy dokonce pod vlivem alkoholu, nebo arogantní majitele, kteří hosty okrádali.

Našli se ale i tací, kteří jen nevěděli, jak správně vést restauraci a měli špatně nastavené ceny, nebo zbytečně nakupovali polotovary. Některé provozy se po návštěvě Zdeňka Pohlreicha opravdu vzchopily a začaly prosperovat. Jiným podnikům pořad Ano, šéfe! přinesl chvilkovou slávu a po nějaké době definitivně zavřely.

Někteří diváci jsou obezřetnější při výběru restaurace, v níž si dají nedělní oběd. Například pan Milan Zima se gastronomickým provozům raději vyhýbá: „Výborný pořad. Odnaučil mě jíst v restauracích. Když vidím ten binec co je v kuchyních.“

Název si vymyslel sám

Název pořadu vymyslel sám Zdeněk. Ano, šéfe! je běžným potvrzením pokynu v každé kuchyni. Každý, kdo pracoval v gastronomickém provozu, by jej měl znát. Když totiž číšník nebo pomocná síla na výdeji zahlásí objednávku, ostatní by ji měli potvrdit právě zvoláním Ano, šéfe!, aby bylo jasné, že berou objednávku v potaz a začínají na ní pracovat.

V rozhovoru s Janou Mrákotovou si trochu posteskl, že kdyby tenkrát věděl to, co ví dnes, mohl být o něco bohatší. Kdyby si totiž ošetřil autorská práva, mohla mu přinést značný zisk.

Co mohl udělat pro větší zisk

Pokud by si totiž zajistil autorská práva k názvu pořadu, mohl by vydělat na licencování názvu, anebo na jeho komerčním využití. Díky tomu by jednak získával odměnu za používání názvu a v případě, že by vlastnil ochrannou známku, mohl by povolovat její využití na různých reklamních předmětech.

Sám si tedy vymyslel název pořadu, který k němu neodmyslitelně patří. Bohužel ho tenkrát nenapadlo, jak velký obchodní potenciál by mohl zdánlivě obyčejný název představovat.

Zdroje: g.cz, fresh.iprima.cz, zeny.iprima.cz, cnn.iprima.cz