Jiří Kodet roky vyprávěl slavnou historku z Pelíšků. Jaroslav Dušek po letech prozradil, že to bylo jinak
Sledovat v Google Zprávách
Někteří herci mnohdy vyprávějí stejnou historku ze slavného filmu pořád dokola, že je těžké jí neuvěřit. V mnoha případech je ale značně přikrášlována nebo nějakým způsobem pozměněna. Většinou pak ale skutečná podoba vyjde nakonec najevo.
Něco podobného je i případ známého českého herce, který vyprávěl tu samou historku o slavném filmu dlouhé roky dokola. Nakonec ale jeho herecký kolega prozradil, jak to skutečně doopravdy bylo a uvedl tak věci na pravou míru. Diváci se tak po letech dozvěděli pravdivou verzi dané historky.
Slavná scéna z neméně slavné filmové komedie
Jedna taková historka se pojí s českým filmem, který dnes patří k nejcitovanějším domácím komediím. Její aktéři byli dva výrazní čeští herci a na první pohled to vypadalo, že jeden z nich při natáčení skutečně podlehl své povaze a druhému způsobil nepříjemnou bolest. Jenže skutečnost byla poněkud jiná. Ona slavná historka se týká scény z filmu Pelíšky, v níž Jiří Kodet jako otec Kraus udeří Jaroslava Duška, představitele Saši Mašlaně, holí.
Jedna rána holí stačila k tomu, aby vznikla uvěřitelná historka
Nápad na ránu holí nevznikl jednoduše tak, že by režisér Jan Hřebejk převzal hotovou scénu ze scénáře. Podle vzpomínek spojených s natáčením se k ní dostali přes historku Miroslava Donutila z divadelního prostředí. Právě díky tomu vznikl, že by Kodet mohl Duška v daném okamžiku udeřit holí. Výsledná scéna působila na tolik přesvědčivě, že o ní vznikla dokonalá legenda.
Herec Jiří Kodet dlouhé roky vyprávěl historku o tom, jak přetáhl Jaroslava Duška takovou silou, že mu způsobil modřiny. Tento výklad navíc ještě perfektně zapadal do obrazu Jiřího Kodeta, který byl znám jako poměrně prudká povaha muž staré školy. O jeho výbušné povaze se ostatně vyprávělo dlouho a podobné historky k jeho filmovým rolím přirozeně přibývaly. Tahle scéna navíc ani ve filmu být vůbec neměla. Na otázku Jaroslava Duška: „Hledáš někoho, soudruhu?“ měl totiž podle webu ČSFD Kraus jen odpovědět: „Nic, děkuji Vám.“ Režisér Jan Hřebejk to ale nakonec se svými kolegy přehodnotil.
Jaroslav Dušek natáčení popsal tak trochu jinak
Jaroslav Dušek, který se se svými kolegy zasloužil o to, že Pelíšky byly dílem improvizace, se po letech rozhodl uvést vše na pravou míru. Natáčení popsal poněkud jinak než Jiří Kodet. Vysvětlil, že Kodet rozhodně nebyl člověkem, který by se v zápalu natáčení nedokázal ovládat. Naopak – ránu holí měl prý údajně velice dobře pod kontrolou. Navíc měl i zkušenosti s šermem a věděl tedy naprosto přesně, jak a kam má Duška udeřit. Ten měl na sobě dokonce vycpávku v oblasti ramene. Rozhodně tedy nešlo o žádný nekontrolovatelný útok, během kterého by herec ztratil nervy.
A i s modřinami a bolestí to bylo tak trochu jinak. Při zkouškách prý Duška úder vůbec nebolel. Jednou však došlo k drobné nepřesnosti při úderu, a právě při něm vznikla ona modřina. To je ale v rozporu s příběhem o rozzuřeném Kodetovi, který se před kamerou neváhal pustit do svého kolegy.
Důvod, proč tato historka tak dobře funguje, je prostý
Důvodem, proč i přes znám fakta tato historka tak skvěle funguje, může být například to, že Jiří Kodet propůjčil filmové postavě v Pelíškách tolik ze své osobnosti. Byl skutečně vnímán jako rázná a někdy dokonce až prudký člověk. Lidé v jeho okolí ale zároveň upozorňovali na to, že obraz věčně rozzuřeného cholerika je dost zjednodušený. Ti, co ho znali blíže, mluvili dokonce i o jeho citlivosti, profesionalitě a výrazném hereckém talentu. Jeho energie působí v Pelíškách natolik přirozeně, že divák snadno uvěří, že Kraus není vytvořená filmová postava, ale jednoduše Jiří Kodet v situaci, která se mu skutečně stala.
Patří film Pelíšky mezi vaše oblíbené komedie?
Zdroj: iDnes.cz, Český rozhlas Dvojka, Vlasta
