Luxusní večírky Vlasty Buriana neměly obdoby. „Bylo to hogofogo,“ vzpomínala slavná herečka

Vlasta Burian nebyl jenom králem komiků, ale ve své nejslavnější éře také jednou z největších hvězd českého filmu a divadla. Tomu odpovídalo i prostředí, v němž se pohyboval. Když se u něj slavilo dokončení filmu, rozhodně nešlo jen o pár skleniček za kulisami. Byla to pořádná jízda.

Herečka Zita Kabátová po mnoha a mnoha letech vzpomínala na několik různě zařízených salonků, šampaňské i na zvláštní způsob, jakým si Burian během večera vybíral své hosty.

Rozhodoval se podle nálady

Dotočné neboli oslavy po skončení natáčení patřily k filmovému životu už před desítkami let. Jejich úroveň se ale postupem času měnila. Zita Kabátová například několikrát vzpomněla, že u režiséra Vladimíra Slavínského čekal za kulisami tác se štamprlemi. U Vlasty Buriana zažila něco podstatně honosnějšího.

Kabátová jeho dotočné ve vile na Skalce označila za „hogofogo“. A její popis dává tušit, že nešlo o obyčejné posezení filmového štábu. „Bylo tam několik salónků různě zařízených. A Vlastík si tam bral jenom ty, na koho měl zrovna náladu,“ řekla kdysi při jednom rozhovoru herečka. Celé setkání podle ní jednoduše „mělo styl“.

Na Burianově dotočné se podle Kabátové pilo šampaňské. Samotný hostitel však zřejmě nebyl člověkem, který by potřeboval vypít půl baru. „On nikdy nepil moc, ale to, co pil, muselo být vynikající,“ popsala Kabátová. Právě důraz na kvalitu se v Burianově životě objevoval opakovaně. Dobře to ukazuje už člověk, kterého zaměstnal jako svého osobního kuchaře.

Nepřejídal se a pouze popíjel

Jaromír Trejbal nebyl obyčejný kuchař. Během své kariéry se dostal do pařížské restaurace La Coupole, působil v kuchyni slavného hotelu Ritz a tři sezony vařil v zimní rezidenci belgického krále Alberta I. Po návratu do Prahy pracoval v proslulém Lippertově lahůdkářství. Právě tam zaujal Vlastu Buriana, který mu nabídl místo svého osobního kuchaře. Trejbal u něj zůstal až do roku 1945.

Burianova předválečná a protektorátní kariéra byla zkrátka mimořádná, po skončení druhé světové války se ale jeho život otočil o sto osmdesát stupňů a už nikdy nedosáhl na svou někdejší slávu. Už v květnu 1945 byl zatčen a čekala ho série vyšetřování kvůli jeho chování za okupace.

Po válce už tak úspěšný nebyl

V roce 1947 byl odsouzen k peněžitému trestu a třem měsícům vězení. Na několik let také přišel o možnost veřejně vystupovat. Pro člověka, který před válkou patřil k největším českým hvězdám, to znamenalo zásadní zlom. A hlavně naprostý šok, ze kterého už se nikdy tak úplně nevzpamatoval.

K herectví se nakonec vrátil. Objevil se znovu na jevišti i před kamerou, předválečné postavení už ale nezískal. Zemřel v roce 1962. Důležitý dovětek k celému příběhu přišel až více než třicet let po jeho smrti. V roce 1994 byl Burian rehabilitován. Odsuzující rozhodnutí z roku 1947 bylo anulováno, čímž znovu nabyl platnosti předchozí osvobozující verdikt. Jenže samotnému Burianovi už to nebylo vůbec nic platné.

Vzpomínka Zity Kabátové tak zachycuje Buriana ještě v úplně jiné etapě života – jako úspěšného umělce, který si mohl dovolit hostit filmové kolegy způsobem, který neměl obdoby. Burianovy večírky rozhodně měly úroveň. Tehdy byl ještě na vrcholu své slávy a vůbec netušil, jak nakonec dopadne. A je to tak vlastně dobře. Na jeho herecký talent ale nezapomínáme ani dnes.

Že byl Burian jeden z nejoblíbenějších českých komiků, které jsme kdy měli, dokazují i fanouškovské reakce na sociálních sítích. „Vlastu Buriana mám jako komika rád a vždy se s chutí na jeho filmy podívám,“ okomentoval jeho talent třeba uživatel faba na Databazeknih.cz.

Zdroj: dvojka.rozhlas.cz, ceskatelevize.cz, filmovyprehled.cz