Pohádka s Libuší Šafránkovou slaví v zahraničí úspěch už desítky let. V Německu ji jeden fanoušek viděl v kině sedmnáctkrát

Libušku Šafránkovou si pamatujeme hlavně jako Popelku, ale Češi, hlavně starší generace, ji mají zafixovanou i jako nejmladší a nejhodnější princeznu Marušku. Tahle pohádka uspěla nejenom u nás, ale i v zahraničí.

Češi ji považují za klasiku, v zahraničí, hlavně v Německu, je z ní ale posedlost. Československou pohádku tam vysílají pořád dokola. Ostatně její oblíbenost potvrzuje i nespočet fanouškovských reakcí, které lze na internetu dohledat. „Za časů NDR jsem kvůli tomuhle filmu a nádherné Libuši Šafránkové běžel do kina nejméně sedmnáctkrát,“ píše v diskuzi jeden z německých fanoušků. A jak že se jmenuje? Přeci Sůl nad zlato!

Znají ji nejenom pamětníci

Libuše Šafránková, království bez jediné špetky soli a panovník, který musí pochopit, že ani hromady zlata nenahradí obyčejnou věc potřebnou k životu. Pohádku Sůl nad zlato zná několik generací českých a slovenských diváků. Málokdo ale tuší, že uspěla i v Německu, a možná ještě víc než u nás. Pod názvem Der Salzprinz se tam pravidelně vrací na televizní obrazovky už přes čtyřicet let. A rozhodně nejde jen o vzpomínku pamětníků – německé televize ji vysílaly i letos.

Sůl nad zlato vznikla v roce 1982 v režii Martina Hollého mladšího. Přestože ji u nás vnímáme především jako československou klasiku, od počátku měla výrazné spojení se západním Německem. Film totiž vznikl v koprodukci Slovenské filmové tvorby Koliba a západoněmecké společnosti Omnia Film München.

Německá televize ZDF ji uvedla už 3. a 4. dubna 1983. Tamní diváci navíc původně nesledovali Sůl nad zlato jako jeden celovečerní film. Der Salzprinz byl odvysílán ve dvou částech, z nichž první měla přibližně 53 a druhá 52 minut.

Popularita českých a slovenských pohádek v německy mluvících zemích má dlouhou tradici. Sůl nad zlato navíc měla k německému publiku blízko už při svém vzniku. Vedle československých a dalších středoevropských herců se v obsazení objevila například německá herečka Dietlinde Turban jako princezna Barbora.

Česká stopa zůstala i za kamerou

Marušku ztvárnila Libuše Šafránková, kterou už v té době němečtí diváci dobře znali. Za sebou měla především Tři oříšky pro Popelku, které se v Německu staly mimořádně oblíbenou vánoční klasikou. A je jí ostatně dodnes.

Jejího Solného prince v pohádce ztvárnil maďarský herec Gábor Nagy. Krále Pravoslava hrál Karol Machata, vládce podzemního království Ladislav Chudík a šaška Jozef Kroner. Ve filmu se objevil třeba i Juraj Kukura. Výrazná česká stopa zůstala i za kamerou. Hudbu složil Karel Svoboda a kostýmy vytvořil pozdější držitel Oscara Theodor Pištěk.

Samotný příběh vychází ze známého pohádkového motivu soli nad zlato.

Nic není víc než sůl

Také kulisy pohádkového světa vznikaly na řadě skutečných míst. Točilo se třeba na Křivoklátu, v Lednici, Pernštejně, Červeném Kameni či v jeskyni Domica. Právě kombinace hradů, zámků a podzemních prostor dodala filmu výpravnou atmosféru, díky které ani po více než čtyřech desetiletích nepůsobí jako obyčejná studiová pohádka.

Pohádka přitom stojí na jednoduchém příběhu. Král Pravoslav se svých dcer zeptá, jak moc ho milují. Nejmladší Maruška odpoví, že jako sůl. Otec její slova pochopí jako urážku a vyžene ji. Teprve když sůl z jeho království zmizí a zlato ji nedokáže nahradit, pochopí skutečný význam dceřiny odpovědi.

Sůl nad zlato tak dostala pozoruhodný druhý život. V Česku a na Slovensku ji považujeme za součást domácího pohádkového dědictví, v Německu se Der Salzprinz pravidelně vrací na obrazovky od roku 1983.

Zdroj: ceskatelevize.cz, fernsehserien.de, csfd.cz