Jako hladový muzikant v pohádce Obušku, z pytle ven! trpěl. Skutečný život Peška byl ale ještě těžší

Na filmovém plátně působil jako rozpustilý student, tulák i noblesní gentleman. A pokaždé mu diváci věřili každé slovo. Jeho tvář dodnes znají miliony diváků, protože hrál muzikanta, který trpěl hlady. Jen málokdo ale tuší, že za úspěšnou kariérou se skrýval osobní příběh plný nenaplněné lásky, bolestných rozhodnutí a ženy, která do jeho života vstoupila způsobem, jenž ovlivnil všechno, co následovalo. Jeho skutečný život tak byl ještě o chlup těžší.

Cesta na vrchol nebyla samozřejmá. Narodil se jako Pech do kočovné herecké rodiny a s divadelním prostředím vyrůstal doslova odmalička. Na jevišti se objevil už jako několikaměsíční dítě a dětství trávil častým stěhováním mezi divadelními štacemi. Později si příjmení změnil na Pešek, které podle něj lépe znělo pro divadlo i film.

Herectví se nakonec stalo jeho celoživotním posláním a během více než pěti desetiletí vytvořil desítky filmových a televizních rolí.

Slavná herečka skončila ve vězení

Ladislav Pešek patřil od konce 30. let minulého století k nejvýraznějším osobnostem českého filmu i divadla. Diváci si ho dodnes pamatují jako Vojtu Kulíka z legendárního filmu Cesta do hlubin študákovy duše, muzikanta z pohádky Obušku, z pytle ven!, popleteného profesora z kultovní komedie Adéla ještě nevečeřela nebo Belzebuba v Hrátkách s čertem.

Výrazné role vytvořil také ve filmech Hotel Modrá hvězda, Zlatovláska, U pěti veverek či Roztomilý člověk. Mladší generace si ho pak vybaví jako laskavého doktora Vrtišku z kultovního seriálu Nemocnice na kraji města. Během více než padesátileté kariéry ztvárnil desítky filmových, televizních i divadelních rolí.

Neméně významná byla jeho divadelní kariéra. Po desetiletí byl oporou činohry Národního divadla, kde ztvárnil desítky klasických i moderních rolí. Vynikal přirozeným projevem, jemným humorem a schopností vytvořit lidské, uvěřitelné postavy.

Národní divadlo o něm ve svém medailonu píše, že byl hercem „mimořádné kultivovanosti, inteligence a lidského projevu“, který dokázal stejně přesvědčivě ztvárnit komické i vážné postavy.

„Myslím, že člověk si musí podržet mládí do smrti, když chce dávat lidem radost a silný zážitek,“ říkal Pešek.

Posedlá fanynka mu zničila život

Ve 30. letech přišla do Národního divadla Jiřina Šejbalová, Jiřina Štěpničková, Jan Pivec, Ladislav Boháč a také Ladislav Pešek. Společně nejen pracovali, ale vlastně žili – trempovali, jezdili na vodu. A samozřejmě vznikaly lásky, ne ty ze Shakespearových nebo Čapkových her, ty opravdové. Pešek se zamiloval do Štěpničkové. Nějakou dobu byli pár nejen na jevišti, ale i v životě.

Jiřina Štěpničková byla ale na svou dobu velmi silná a tvrdohlavá žena, nechtěla se nikomu podřídit. A i když zůstali přáteli, rozešli se. Pešek dokonce v padesátých letech intervenoval u prezidenta republiky za její předčasné propuštění z vězení, kde skončila kvůli nepodařeném pokusu o útěk z republiky. Neúspěšně.

Někdy na začátku oněch 30. let začala také Peškova noční můra. Básně a dopisy mu začala posílat neodbytná fanynka, podepisovala se jako Divá Bára. Podle vzpomínek pamětníků opakovaně vyhrožovala sebevraždou, pokud její city neopětuje. Jednou si dokonce prášky na spaní skutečně vzala. Pešek nakonec kapituloval a oženil se ní, nechtěl mít na svědomí něčí život. Nikdy s ní ale doopravdy nežil a po pár letech se rozvedli. Nikdy o tom nemluvil, soukromí si hodně střežil a postupně se uzavíral do sebe.

Druhou manželkou Ladislava Peška se v roce 1942 stala Zora Plichtová. Žili spolu spokojeně až do hercovy smrti v roce 1986.

Jen málokdo tušil, že za jeho laskavou tváří se skrývá člověk, jehož život poznamenala série bolestných událostí.

Zdroje: idnes.cz, blesk.cz, archiv ND, wikipedia.cz