Kadeřník celebrit promluvil o slavné herečce. „Chovala se ke mně jako ke sluhovi,“ tvrdí po měsících spolupráce

Mít na starosti vlasy slavné celebrity může znít jako práce snů. Jenže lidé, kteří se o jejich vlasy starají, občas popisují úplně jinou realitu. Nejde přitom jen o přehnané nároky nebo dlouhé hodiny práce. Zatímco jedni na své slavné klienty nedají dopustit, jiní tvrdí, že se vedle nich cítili spíš jako neviditelní sluhové. Do celé debaty navíc vstupuje další téma, které budí stále větší emoce – spropitné.

„Chovala se ke mně jako ke sluhovi.“ Tak popsal svou zkušenost s herečkou Anne Hathaway známý hollywoodský kadeřník Emanuel Miller, který během kariéry spolupracoval také s Johnnym Deppem, Cate Blanchett nebo Tomem Hanksem. V jednom z rozhovorů uvedl, že během několikaměsíčního natáčení s ním herečka téměř nepromluvila a nikdy se nezajímala ani o lidi kolem sebe. Podobně kriticky se vyjádřil i o Jennifer Lopez, o níž prohlásil, že se na něj dívala „jako na odpad“.

Na opačném konci žebříčku podle něj stojí právě Johnny Depp, Cate Blanchett nebo Tom Hanks. O těch mluvil jako o lidech, kteří zdravili celý štáb, zajímali se o ostatní a dokázali vytvořit příjemnou atmosféru i během náročného natáčení.

Ani české celebrity nebyly stejné

Že povaha klienta dokáže změnit celý pracovní den, potvrzuje i dlouholetá česká kadeřnice celebrit Petra Vavrušková.

Ta během své kariéry upravovala vlasy řadě známých osobností, například Jiřině Bohdalové nebo Dagmar Havlové.

V rozhovoru pro Blesk například vzpomínala, že Jiřina Bohdalová byla vždy otevřená novým nápadům a nebála se experimentovat. Naopak bývalý prezident Václav Havel měl podle ní jasnou představu o tom, jak má jeho žena vypadat, a neměl rád, když nosila drdoly. I z těchto vzpomínek je patrné, že za dveřmi salonů často vznikají příběhy, které veřejnost běžně neslyší.

Neřeší se jen chování, ale i dýška

Zatímco slavní kadeřníci většinou mluví o vystupování svých klientů, na amerických internetových fórech se stále častěji řeší úplně jiné téma, spropitné.

V diskusích se objevují zákazníci, kteří mají pocit, že očekávání salonů rostou do nebývalých rozměrů. Jedna žena například popsala zkušenost, která mezi uživateli vyvolala bouřlivou debatu. Tvrdila, že po návštěvě luxusního salonu s účtem téměř 950 dolarů nenechala žádné dýško a následně jí bylo řečeno, že už ji příště neobjednají. Pod příspěvkem se okamžitě rozpoutala hádka, zda je takový přístup pochopitelný, nebo už za hranou.

Podobných diskusí přitom přibývá. Někteří zákazníci tvrdí, že se z dobrovolného ocenění stává téměř povinnost, zatímco část profesionálů upozorňuje, že právě dýško je v amerických službách tradiční součástí jejich odměny.

Zatímco v Česku je spropitné u kadeřníků spíše otázkou osobního rozhodnutí a zákazníci často jen zaokrouhlují konečnou částku nebo nedávají nic, v zahraničí jsou zvyklosti odlišné. V Německu se běžně nechává přibližně pět až deset procent z ceny služby. Ve Spojených státech je kultura dýšek ještě výraznější. Za standard se považuje 20 procent a v některých salonech není výjimkou ani 25 procent.

Právě vysoká očekávání kolem spropitného jsou v posledních letech častým tématem internetových diskusí, kde se zákazníci i kadeřníci přou o to, co je ještě poděkování za dobře odvedenou práci a co už společenský tlak.

Možná tak nakonec nejde ani o slavná jména, ani o dokonalý účes. Jak ukazují zkušenosti kadeřníků, nejvíc se vzpomíná na klienty, kteří dokážou říct obyčejné „dobrý den“ a „děkuji“. A právě to bývá někdy cennější než sebelepší spropitné.

Zdroje: Reddit, Blesk, iGlanc, Page Six