Lucie Bílá v proměnách času: Od potrhlé švadlenky, přes vamp až po zralou elegantní ženu

Lucie Bílá se popsala jako dívka, která v šicím závodě snila o světle reflektorů. V rodných Otvovicích četla rozpočet látky a mezitím v duši rostl sen. Vyučila se dámskou krejčovou, a při tom navštěvovala hodiny zpěvu. Přesně to je ona cesta od švadlenky s jehlou po hvězdu, co plní haly. Už tehdy bylo zřejmé, že energie, kterou vkládá do svých kreací na pódium není jen o hudbě, ale i o proměně.

Ze šicí dílny na pódium

V osmdesátých letech nastoupila Lucie Bílá do kapel jako Rock Automat a Arakain, a tím udělala první hlasitý krok z dílny do reflektorů. Vzhledově tomu odpovídalo ono potrhlé období: velké účesy, výrazné šaty a nečekané kombinace. V dobové optice to bylo rebelství se špetkou nadsázky. Pro mnohé to byl šok, ale právě tady se formovala ta sebevědomá proměna, kterou Lucie později dovedla k dokonalosti.

Vamp fáze plná odvahy a lesku

Na přelomu tisíciletí vstoupila do fáze, kterou bychom mohli nazvat vamp: dramatické šaty, výrazné líčení a módní riskování. Právě v této době excelovala v muzikálech, jako Bídníci nebo Dracula. Silné role, silný hlas, silný vizuál. V té době se stala módní ikonou a její účesy i odvážné outfity byly vidět všude. Byl to styl, který si mohla dovolit, protože měla nejen hlas a postavu, ale i obrovské charisma.

Klidná síla elegance

Dnes je Lucie Bílá příkladem toho, že zralost neznamená konec stylu. Naopak. Její outfity jsou klidnější, promyšlenější a nosí je s naprostou samozřejmostí. Má za sebou desítky alb i dlouhou řadu ocenění. Stylově přešla do období, kdy neoslňuje množstvím, ale kvalitou. Její šaty bývají střídmé, ale precizní, a doplňky volí tak, aby podtrhly osobnost, nikoliv zakřičely o pozornost.

Co si z ní vzít

Lucie Bílá je školou stylu pro každého, kdo hledá odvahu ke změně. Na jejím příběhu je krásně vidět, že není třeba se bát vývoje. Nejdřív svérázná dívka s náklonností k experimentům, pak žena, která ví, co jí sluší. Každé její období mělo logiku, protože vycházelo z její osobnosti a nálady doby. A právě v tom je síla skutečného stylu, že roste společně s člověkem.

Styl jako cesta, ne cíl

Podíváme-li se zpětně na její fotky, vidíme nejen změny účesů a oblečení, ale i proměnu výrazu, postoje a jistoty. Styl Lucie Bílé není o tom, že někdy našla ideální střih, ale o tom, že si dovolila hledat. Každá fáze její kariéry přinesla něco nového a každý její outfit vypráví příběh. Styl není kostým, ale jazyk, a Lucie ho používá s lehkostí i důvtipem.

Vlastní značka autenticity

Lucie Bílá nikdy nebyla kopií někoho jiného. Od začátku si šla vlastní cestou, ať už to znamenalo šílený účes, nebo černou róbu na galavečeru. Umí být extravagantní i noblesní, a nikdy u toho neztrácí autenticitu. Móda je pro ni způsob sebevyjádření, nikoliv snaha někomu se zalíbit. A možná právě proto jí to tolik let funguje.

Inspirace bez nutnosti kopírování

Každý se může inspirovat jejím přístupem, ne nutně jejími modely. Důležité je pochopit, že styl není pevně daný. Je to proměnná, stejně jako člověk sám. A pokud Lucie začínala v šicí dílně a skončila na pódiu před tisíci lidmi, pak není důvod, proč bychom si i my nemohli dovolit změnu, když nás srdce táhne jinam.

Proměna jako přirozenost

Lucie Bílá je důkazem, že styl nestojí na věku, ale na postoji. Odvážná mladá dívka, vamp královna jeviště i elegantní dáma, všechny tyto polohy v sobě má, a každá z nich v jejím příběhu hraje důležitou roli. V jejím případě je změna přirozená a styl slouží jako prostředek, nikoliv účel. A právě tím je nejen zajímavá, ale i obdivuhodná.

Zdroj: zivotopis, wikipedia, kiddle