Technologie, která navždy změnila svět filmu. Krásný podvod, který dobyl Hollywood
Ještě na počátku 20. století diváci sledovali příběhy na plátně pouze v černobílé. Takový obraz byl funkční, ale působil stroze a vzdáleně. Filmaři proto hledali cesty, jak do kinematografie vnést barvy. Nejprve se zkoušely jednoduché metody – ruční kolorování políček, barvení celých pásů nebo tónování obrazu do jedné barvy. Výsledek však většinou nebyl dobrý. Skutečný průlom přišel až s Technicolorem, který divákům nabídl svět zářivých a přirozených barev.
První pokusy o barevný film
Barevná kinematografie má kořeny už na začátku 20. století. Systémy jako Kinemacolor nabízely možnost zachytit určité barvy, ale technické limity byly značné. Barvy působily nepřirozeně a projekce byla složitá. Přesto se už tehdy ukázalo, že film bez barev je ochuzený o zásadní rozměr.
V roce 1916 vznikl první systém nazvaný Technicolor. Zpočátku dokázal zachytit pouze červenou a zelenou složku obrazu. Výsledek měl omezenou věrnost, ale filmařům i divákům poskytl náhled na to, co barevný film může přinést. Tento experiment položil základy budoucí revoluce.
Třípásmový Technicolor – skutečná revoluce
Ve 30. letech se Technicolor posunul na novou úroveň. Objevil se třípásmový systém, který dokázal zaznamenat červenou, zelenou a modrou složku zvlášť. Kamera měla speciální hranoly. Ty rozdělily světlo do tří pásů filmu. Při promítání se tyto části znovu spojily. Výsledkem byl obraz plný sytých a jasných barev.
Celá technologie ale nebyla jednoduchá. Kamery byly velké a těžké. Potřebovaly silné osvětlení. Navíc spotřebovaly velké množství filmu. Natočit barevný snímek tak stálo několikanásobně víc než černobílý. Jen velká studia si mohla dovolit tento luxus. Přesto se ukázalo, že investice stojí za to. Diváci byli ohromeni a filmový průmysl pochopil, že barevný film je budoucnost.
Filmy, které vstoupily do dějin
Mezi první a nejslavnější filmy Technicoloru patří muzikál Čaroděj ze země Oz z roku 1939. Nejvíc se proslavila scéna, kdy se šedý Kansas promění v barevnou zemi Oz. Pro tehdejší diváky to byl obrovský šok a okamžik, na který nikdy nezapomněli.
Téhož roku vznikl také velkolepý Jih proti Severu, kde syté barvy pomohly vyzdvihnout dramatičnost a romantiku. Technicolor se brzy uplatnil i v jiných žánrech – v dobrodružných filmech, muzikálech i dramatech. Každý nový snímek ukazoval, že barvy nejsou jen efektem pro oko. Staly se důležitým nástrojem vyprávění příběhů.
Konkurence a nové technologie
Technicolor nebyl jedinou cestou. V Německu vznikl systém Agfacolor, který byl levnější a jednodušší. Po druhé světové válce se na scéně objevil Eastmancolor. Ten využíval jednokazetový film a byl mnohem dostupnější. Díky tomu se barevný film stal běžným standardem a černobílé snímky začaly ustupovat.
Od 60. let už se téměř každý film natáčel barevně. Černobílý obraz přežil jen tam, kde měl umělecký smysl – například v některých dramatech nebo experimentálních dílech.
Barvy jako nový jazyk filmu
Barevný film přinesl do kinematografie víc než jen realističtější obraz. Barva se stala prostředkem vyprávění. Červená vyjadřovala vášeň a nebezpečí, modrá zase klid nebo smutek, zelená naději či závist. Režiséři začali barvy využívat vědomě a systematicky.
Žánry jako muzikály nebo fantasy na barvách vyrostly. Barevná estetika proměnila i klasická dramata – postavy a prostředí získaly hloubku a symboliku, která byla v černobílém obrazu nemožná.
Odkaz technicoloru
Technicolor se dnes používá jen výjimečně, spíše v restaurovaných verzích starých filmů. Jeho kouzlo ale přetrvává. Posunul filmy od sledu černobílých obrazů k novému, kvalitnějšímu a realističtějšímu obrazu.
Zdroje: En.wikipedia.org, Britannica, Youtube.com
