Franz Kafka se bál slávy. Dokonce natolik, že chtěl, aby byla díla po jeho smrti zničena

Byl to jeden z nejvýznamnějších autorů 20. století a přesto se ve své době slávy bál. Tvorba Franze Kafky otřásla světovou literaturou. Kafka si však chtěl psát jen pro sebe. Psaní pro něj bylo určitou formou terapie. Kvůli úzkostem ze slávy požádal, aby jeho dílo bylo po smrti spáleno.

Franz Kafka je autorem světoznámých románů Proces, Zámek nebo Proměna. Narodil se roku 1883 v Praze. V dnešní době si jej spojujeme především se slovy jako absurdita či bezvýchodnost. V kontextu jeho děl se můžeme setkat také s termínem „kafkovský“. Přestože se po své smrti stal proslulým, během života po slávě netoužil. Trpěl úzkostmi a představa slávy ho děsila. Se svými texty byl věčně nespokojený a drtivou většinu spálil. Stejný osud měl potkat celou jeho tvorbu, ale naštěstí se tak nakonec nestalo.

Úředník se dvěma tvářemi

Kafka se narodil do německé židovské rodiny v Praze. Jeho otec ho poslal na německé gymnázium. Byl vzorným studentem a na škole se mu dařilo. Poté přešel na univerzitu, kde začal studovat práva. Zde se setkal také s Maxem Brodem, který mu byl za nejlepšího přítele až do konce života.

Po studiu se vydal na kariérní dráhu úředníka v pojišťovně. Vztah k této práci měl rozpolcený – na jednu stranu ho bavila, byl v ní výborný a také rychle získal povýšení, nicméně na stranu druhou ji nesnášel a cítil hlubokou prázdnotu.

Psaní jako útěk z reality

Během studia na univerzitě se začal věnovat psaní. Byl to pro něj únik z reality a později takřka nutnost k přežití. Papír a pero se staly terapií – psal o svých nejniternějších pocitech, které navenek nedával najevo. Jinak ovšem Kafka působil jako veselý, leč lehce introvertní muž, který byl vegetariánem, abstinentem a nekuřákem a velmi si zakládal na svém zevnějšku.

Jediný, komu Kafka ukázal své texty, byl jeho věrný přítel Max Brod. Ten Kafku pozval také do literárního spolku Pražský kruh sdružující pražské autory píšící německy. Brod pomohl Kafkovi vydat pár jeho děl, avšak Kafka měl z ohlasů od čtenářů úzkosti. Bál se, že ostatní budou moct nahlédnout do jeho nitra.

Často opakujícím se tématem je špatný vztah k otci. Kafkův otec odsuzoval svého syna kvůli jeho labilnější psychice, což je oba od sebe velmi odcizilo. Důležitou roli v Kafkově dětství sehrála také autoritativní výchova. O jejich vztahu napsal Kafka Dopis otci, který však nikdy nebyl odeslán. Tento motiv se stal klíčem pro spoustu Kafkových děl.

Zrada, která vede ke slávě

Kafka byl perfekcionista. Odhaduje se, že 90 % rukopisů skončilo v krbu, protože s nimi nebyl naprosto spokojený. Když později onemocněl tuberkulózou, požádal svého přítele Maxe Broda, aby všechna zbylá díla taktéž spálil. Psaní pro něj bylo jako zpověď. Nechtěl, aby se texty dostaly do špatných rukou. Brod však neuposlechl.

Po Kafkově smrti (zemřel ve 40 letech) začal Brod sbírat a shromažďovat veškeré rukopisy, které po sobě Kafka zanechal. I přes poslední přání nejlepšího přítele se rozhodl neuposlechnout a díla postupně vydávat. Veřejnost se s nimi seznamovala ze začátku pomaleji, ale dnes je Kafka díky Maxi Brodovi jednou z největších inspirací pro existencialisty.

Ačkoli Kafka toužil, aby si jeho tvorbu nikdo nemohl přečíst, stal se přesný opak. Stal se symbolem existencialismu a představil člověka jako absurdní postavičku v bezvýchodném světě byrokracie. Jeho texty jsou plné úzkosti, se kterou se dnešní moderní společnost silně ztotožňuje.

Autor trpící psychickými potížemi, úzkostmi a strachem ze slávy se stal jedním z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století. Kafka psaní potřeboval, aby mohl interpretovat své niterní pocity. Tehdy působil jako milý, pečlivý a pracovitý muž, který si zakládal na zdravé životosprávě. Uvnitř se však odehrávala zcela odlišná scéna. Bezvýchodnost, izolovanost, absurdita. Jen díky neuposlechnutí Maxe Broda si dnes můžeme přečíst alespoň zlomek Kafkovy neklidné mysli. Kromě toho můžeme také díky Kafkovi zjistit, že velká literární díla nevznikají jen kvůli touze po slávě.

Zdroje: Cs.wikipedia.org, Ct24.ceskatelevize.cz, Rozbor-dila.cz, Britannica, NY Times