Fanfikce je kreativní vyjádření fanoušků o tom, jak by mohly pokračovat příběhy jejich oblíbených postav
Někdy kniha skončí, obrazovka zčerná, titulky doznějí a my jen sedíme s pocitem, že příběh tímhle koncem zdaleka nekončí. Hermiona se klidně mohla zamilovat do Draca, Jack mohl vylézt ke Kate a přežít Titanic, a Darth Vader třeba i stihnout rodinnou terapii. V hlavách fanoušků příběh pokračuje – někdy dojemně, jindy zcela nečekaně.
Právě z takových „co kdyby“ vzniká fenomén zvaný fanfikce, tedy příběhy psané fanoušky, které se odehrávají ve světech, které nevymysleli oni sami, ale o to víc je milují.
Co je fanfikce a kde se vzala
Fanfikce (neboli fan fiction) je žánr neoficiální literatury, kde si čtenáři a diváci berou do pera slavné postavy a tvoří s nimi nové příběhy. Může to být pokračování, alternativní verze děje nebo dokonce přehození žánru. Třeba když se postavy z Pána prstenů ocitnou na střední škole nebo v apokalypse. Vtipné? Ano. Bizarní? Někdy. Kreativní? Rozhodně.
S fanfikcí se začalo už dávno, někdy v 60. letech. Tehdy si fanoušci Star Treku psali vlastní příběhy, tiskli je do takzvaných fanzinů a posílali si je klasickou poštou. Byl to trochu punk, ale fungovalo to. Pak přišel internet a s ním i úplně nový svět možností. Najednou mohl svoje díla sdílet každý, s kýmkoli na světě, a fanfikce se začala šířit jako lavina.
Dneska najdeš tyhle příběhy hlavně na specializovaných stránkách jako Archive of Our Own (AO3), FanFiction.net nebo Wattpad. Jen samotné AO3 má víc než 11 milionů textů a pokrývá všechno možné, od Harryho Pottera po Šmouly.
Když se do psaní pustí fanoušek
Mnoho autorů se do psaní fanfikce pustí, protože chtějí něco vylepšit nebo změnit. Někdy je v původním příběhu něco zklamalo, třeba jim nesedl konec, nesouhlasili se zabitím oblíbené postavy, nebo chtěli vidět jiný romantický pár. Jindy se jim líbil svět, ale chyběla jim tam určitá témata. Třeba LGBTQ+ vztahy, hlubší pohled na psychologii postav nebo otázky dobra a zla.
A tak si sednou, otevřou Word a vznikne z toho úplně nový příběh. Často to nejsou jen krátké úvahy nebo dialogy, ale opravdové romány na desítky kapitol. Některé z nich jsou tak dobré, že by bez problému obstály i v běžném knihkupectví.
Z fanfikcí občas vznikají i oficiálně vydaná díla. Věděli jste třeba, že slavná erotická trilogie Padesát odstínů šedi začala jako fanfikce k Twilightu? Původně se jmenovala Master of the Universe a autorka ji jen přepsala s novými jmény.
Co na to původní autoři?
Tohle je ten ošemetný bod. Někteří autoři si fanfikce váží jako důkazu, že jejich dílo oslovilo srdce čtenářů. Neil Gaiman (autor Amerických bohů) například řekl, že fanfikce vnímá jako „projev lásky k příběhu“.
Naopak George R. R. Martin (Hra o trůny) nebo zesnulá Anne Rice (Interview s upírem) fanfikce zakazovali a vnímali je jako zásah do svých práv i postav. Podle nich by měl svět zůstat jen takový, jaký ho vytvořili oni.
Z právního hlediska je fanfikce na hraně. Oficiálně se jedná o porušení autorských práv. Nicméně většina autorů nad tím mávne rukou, pokud fanfikce není komerčně šířena (tedy se na ní nevydělává).
Proč fanfikce frčí
Za fanfikcí ale nejsou jen neukojené fantazie puberťaček. Je to živá a často velmi kvalitní literární forma. Pro mnoho autorů to byla odrazová rampa ke kariéře, trénink stylu, struktury i práce s emocemi. A pro čtenáře je to nekonečný zdroj nových pohledů, zvratů a nápadů.
Navíc komunita kolem fanfikce bývá velmi podporující. Komentáře, betareading, sdílení tipů, to všechno z ní dělá skoro až terapeutický prostor. Není náhoda, že hodně příběhů řeší coming out, duševní zdraví nebo ztrátu.
Zdroj: Fanlore, Archive of Our Own, BBC, OTW
