Michèle Mercier: Celou její kariéru zastínila role mladé markýzy
Byla krásná, odvážná, svůdná a celý svět jí ležel u nohou. Jenže tahle krása měla tvář Angeliky – pod ní se pomalu ztrácela žena, herečka, která toužila být víc než jen filmovým snem mužů a vzorem žen. Michèle Mercier se stala obětí vlastní slávy. A nezapomenutelná Angelika jí místo hvězdné dráhy zavařila kariéru i život.
Narodila se jako Jocelyne Yvonne Renée Mercier. Už to samo o sobě zní jako jméno dívky, která má osud napsaný na čele. Vyrůstala v Nice v rodině lékárníka a rozum jí rozhodně nechyběl. Jenže místo farmacie si zamilovala tanec. Malá Jocelyne snila o tom, že jednou bude baletka, a opravdu se jí to podařilo. Tancovala v opeře, hltala klasiku a budovala si svět plný pohybů, kde místo slov mluvilo tělo.
Jednoho dne ale do jejího života vstoupil osud v podobě Maurica Chevaliera, slavného francouzského zpěváka a herce. Ten jí s naprostou jistotou řekl, že je stvořená pro film. A tak se z baletní tanečnice stala herečka. Jocelyne přijala jméno Michèle na počest slavné herečky Michèle Morgan a také jako tichou vzpomínku na svou mladší sestru, která zemřela velmi brzy. A právě tahle osobní tragédie se stala jejím tichým pohonem.
Angelika – osudová žena a začátek konce
V roce 1964 se Michèle stala Angelikou. Markýzou andělů. Byla krásná, uhrančivá a okouzlující. Diváci byli unesení. Každý chtěl vidět tuhle ženu znovu a znovu. V prvním díle, v druhém, třetím, čtvrtém i pátém. Angelika se stala fenoménem. A Michèle se stala Angelikou.
Jenže s každým dílem přibývalo i jedno neviditelné pouto. Producenti ji viděli už jen jako smyslnou hrdinku s rozevlátými vlasy. Cokoli jiného, co by naznačovalo herecký rozsah, bylo považováno za omyl. Nabídek ubývalo. Role byly buď nevýrazné, nebo příliš podobné. A Michèle začala chápat, že z krásného filmu se pomalu stává její klec.
V jednom z rozhovorů upřímně přiznala, že kdyby tehdy věděla, co všechno jí Angelika vezme, možná by tu roli nepřijala. Ačkoliv ji svět miloval, herečka v ní se cítila zapomenutá.
Milostné příběhy bez šťastného konce
Snahy o změnu směru v kariéře doprovázela i neklidná osobní rovina. První manželství skončilo nešťastně kvůli partnerovým psychickým problémům a závislosti na alkoholu. Druhý vztah zase přinesl finanční zkázu. Michèle se svěřila, že přišla téměř o všechno, co vydělala. A co neztratila kvůli mužům, to spolkly soudy, daně a právníci.
Navzdory tomu všemu zůstávala navenek elegantní a hrdá. Lásku už nehledala. Uznala, že samota je pro ni někdy klidnější volbou než opakovaná zklamání. Zůstala věrná sobě i své vnitřní síle.
Život po markýze
Dnes žije Michèle mimo hlavní scénu, ale o Angelice se stále mluví. V roce 2002 vydala vzpomínkovou knihu, kde odhalila stinné stránky své slávy. Popsala, jak těžké bylo přežít ve světě filmu, kde vás každý vidí jen jako jednu postavu. V knize otevřeně vypráví o své bolesti, o kráse i prokletí Angeliky a o tom, jak těžké je být ženou, kterou všichni znají, ale málokdo skutečně pochopil.
Když se jí ptali, jestli by vzala roli znovu, odpověděla, že netuší. Ale zároveň dodala, že nebýt Angeliky, možná by nikdy nezjistila, co všechno dokáže přežít. A v tom je možná její největší síla.
Krása, která zraňovala
Příběh Michèle Mercier není jen o herectví. Je to vyprávění o slávě, která může být dvojsečná. O kráse, která víc láká než chrání. O ženě, která se stala ikonou, ale zároveň v tom ikonickém obrazu málem zmizela.
Michèle Mercier nám ukazuje, že za každou krásnou tváří se skrývá i křehkost. A že i když vás celý svět miluje jako Angeliku, nejdůležitější je neztratit samu sebe jako Michèle.
