Šokující přiznání u Marešových v rodině! Těžká závislost na alkoholu, varování pro ostatní!
Do závislosti na alkoholu či jiných omamných látkách se v dnešní stresující době může dostat každý. Nenabízí přitom žádná řešení, naopak akorát více problémů. Navíc, časem si ho tělo žádá stále častěji a více. Své o tom ví i máma Moniky Marešové (43), Helena Harabinová (63). Začalo to u ní studentskými pitkami během studia na vysoké škole, později alkoholem zaháněla samotu v zahraničí, kde manžel získal práci, které se naplno věnoval, a když se vrátila, „posilňovala“ se panáky, aby udržela krok v podnikání s novým přítelem. V jeden moment si ale obdivuhodně dokázala říct dost!
O velké vnitřní síle svědčí odhodlání Heleny Harabinové, tchýně Leoše Mareše, zvládnout její závislost na alkoholu. Již devatenáct let nepije a angažuje se jako jednatelka sdružení Pavučina v doléčovacím programu absolventek protialkoholní léčby. Každý rok absolvuje opakovací protialkoholickou kúru v jihočeské Albeře. Jak říká, „připomene vám to, že závislost je na celý život“ . Právě její bohaté zkušenosti s vlastním alkoholismem stojí za jejím odhodláním dodat sílu ženám i mužům s podobným příběhem.
Ne každý by byl ochoten prozradit na sebe tak choulostivou slabost, jako je alkoholismus. Pro Hospodářské noviny Helena Harabinová přiznala, že její problém s alkoholem začal už během jejího studia na vysoké škole. „Tehdy jsem byla kvartální alkoholičkou, stačilo mi pořádně se napít a pokácet jednou za týden či měsíc. Problém jsem si tehdy nepřipouštěla,“ vrátila se ve vzpomínkách na začátky jejího alkoholismu. Později se k alkoholu utíkala během jejího pobytu v Británii, když pociťovala osamělost, po návratu zase ze stresu v podnikání. Když se jako 37letá stala ředitelkou nadnárodní reklamní společnosti, nosila si plácačky s alkoholem do zaměstnání.
„Fungovala jsem, ale když pro mě začala být větší prioritou než práce či rodina starost, kde sehnat alkohol a kde se co nejdříve napít, pochopila jsem, že už to dál nejde,“ přiznala s tím, že na naléhání sestry nastoupila na ambulantní léčbu, které se podrobovala dva a půl roku. Bohužel její nový manžel, abstinující alkoholik, ji opět stáhl k pití alkoholu. „Jednou jsem dojela opilá autem z Prahy až do Písku a řekla jsem si – dost!“ přiznala nebezpečnou situaci. Podstoupila pak čtyřměsíční ústavní léčení. Od té doby je to již 19 let, co abstinuje. V komentářích jí přišlo mnoho obdivných slov jako například: „Jste úžasná. Teď se moc nenosí přiznat, že nejsem a nebyla jsem vždy dokonalá“, či „Jste inspirativní, krásná, inteligentní a silná žena“. A také její dcera Monika jí s láskou vzkázala: „Jsem na tebe pyšná, mami.“