Režisérka Jana Počtová roky sledovala milenku i ženu závislou na seznamkách. Pak o nich natočila film

Česká režisérka, dokumentaristka a scenáristka se nedrží mainstreamu a nejede běžné scénáře filmů, ale naopak se snaží o osvětu a obeznámení diváků se situacemi, do kterých se běžně nedostávají.

Její rozhovor pro společnost Reflex, konkrétně pro magazín Prostor, je k dispozici na Youtube a vypráví o jednom z dílů trilogie, který se zabývá vztahy. Dle CSFD se jedná o Generace Singles a Šťastně až na věky, které byly divákům představeny v loňském roce. Režisérka v nich otevírá tabuizovaná témata.

Jana Počtová se ke svému projektu velmi zajímavě vyjádřila a snažila se sledujícím Reflexu nastínit, co bylo jejím záměrem. „Nešla jsem do toho se záměrem šokovat. Já jen předkládám příběhy lidí, kteří se rozhodli nějakým způsobem žít, rozhodli se pro nějakou formu a filozofii partnerských vztahů a já to vlastně jen přenáším na plátno.“

Podle režisérky není účelem hodnotit lidi a jejich vztahy, ale jen přinést příběhy těm, kteří takový životní styl neznají. Počtová má za to, že právě neznalost je největším problémem dneška. Právě díky neznalosti může vznikat strach z neznámého. Společnost se mění velmi rychle, a proto chtěla přispět tím, že udělá jistou osvětu.

Proces vybírání postav je podle ní jeden z nejtěžších prvků natáčení filmu. Hledá lidi, kteří splňují určitý typ vztahů a zároveň se chtějí účastnit. Je potřeba intuice, jak se jejich příběh bude vyvíjet, aby u postav byl nějaký vývoj. Což se u takových filmů nedá naplánovat, vše je silně autentické a zobrazuje podle Počtové upřímně skutečnost.

„Měla jsem štěstí, že ti lidé nějakým vývojem prošli a dochází v tom filmu k různým proměnám, což je strašně obtížné dopředu určit. Proto je důležitá intuice.“ Počtová dodává, že je velmi důležité, aby jí lidé důvěřovali, protože do svého dokumentu přenáší jejich intimní život včetně sexuality.

Je to pro ni dokonce důležitější než film samotný. Nechce však lidi ukazovat v nepravém světle, chce upřímně vykreslit je i jejich vztahy. Má za to, že se dá udělat zajímavý film i bez toho, aby člověka ztrapňovala a manipulovala s ním. Tvrdí, že je snadné vytvořit si jméno na někom, kdo je v pozici slabší, ta možnost střihu dodává velké možnosti, jak vše upravit a změnit náhled na člověka, ale režisérka střihem nechce měnit význam, naopak se snaží o autenticitu a respekt lidí, jejichž životy natáčí.

„Já s nimi sdílím svůj život, jako oni ho sdílí se mnou,“ říká režisérka.

O jaké vztahy se ve filmu zajímala? Diváci budou mít možnost sledovat polyamorní vztah, tzv. polykulu. Přiznává, že aby zprvu pochopila, musela si kreslit diagram, kdo je s kým. Podle Počtové se jedná o takové společenství lidí, kteří jsou vzájemně propojení.

Dále představovala také otevřený vztah i vztah ženy, kterou v padesáti letech opustil manžel. Vyměnil ji za mladší model. Padesátiletá žena se rozhodla znovu začít žít, nastartovat svůj život a to prostřednictvím seznamek, na kterých se později stala takřka závislá. Počtová má za to, že právě seznamky jsou důležitý fenomén dneška, skýtají spousty nástrah a jsou velmi málo popsané.

Dále se film dotýká milenky, která má po sedm let vztah se stále stejným ženatým mužem. „Málokdy se o tom mluví, z těch všech je to nejvíce ostrakizovaný vztah.“ Poslední pár, který natáčela, je velmi klasický, monogamní, je hluboce a křesťansky založený.

Režisérka se přiznala, že po tři roky všechny páry sledovala a díky tomu může přinést tak silný autentický dokumentární snímek Šťastně až na věky rozhodně je.

Dle Wikipedie se režisérka Jana Počtová vždy zajímala o takovouto tvorbu, která má obohatit podvědomí lidí o závažná témata. Na svém kontě má kupříkladu i dokumentární portrét čtyř afgánských žen, tematicky se dotýkajících partnerských vztahů, lásky i kulturní odlišnosti. A takových děl má mnohem více.

Zdroj: Reflex, CSFD, Wikipedie