Jan Bendig otevřeně o minulosti: Žili bez elektřiny, topení a neměli ani co jíst! Dojemný příběh, u kterého se rozbrečíte
Zpěvák Jan Bendig nově přiznal, čím si procházel v dětství. Doma žili opravdu bídným životem. Jistý čas totiž neměli elektřinu, nemohli topit a neměli ani co do úst. Proto se rozhodl, že bude krást…
Jan Bendig v knize Roma boy popsal, jak žili v minulosti. Jako dítě si sáhl na úplné dno, když jejich otec odešel do Anglie, aby zajistil rodinu. Bez něj to měli velmi těžké a se sourozenci trpěli hladem.
„Bylo to nekonečné čekání. Jenže bez otce nebylo ani na jídlo. U nás ještě bývala teta Hana, sestra otce, se svými dvěma dětmi, naše máma a my čtyři. Osm lidí v tom malém bytě jedna plus jedna. Ale byli jsme skvělá parta. Bylo to jako z nějakého filmu. Všichni jsme stáli u sebe a pomáhali jsme našim maminkám, jak to jen šlo,“ přiznal ve své knize.
Zpěvákova máma a teta chodili na různé brigády, aby donesli domů alespoň nějaké finance. Ale ani ty mnohdy nestačily na všechno… „Dost často se stávalo, že jsme neměli co jíst a raději jsme místo jídla chodili spát. Také jsme byli například čtrnáct dní bez elektřiny, jen při svíčkách. Byla zima a nemohli jsme ani topit,“ svěřil se.
Jelikož neměli ani co do úst, Jan se spolu s bratrancem a sestřenicí uchýlili k drobným krádežím. „Hecovali jsme se mezi sebou. Když nejsou peníze, tak půjdeme a něco si v obchodě vezmeme. Bylo to pro nás napětí a dobrodružství, ale zároveň užitečná věc. Nechtěli jsme, aby máma plakala, že pro nás nic nemá. Ona ale nevěděla, že chodíme krást,“ pokračoval s tím, že mámu oklamal a raději jí řekl, že to posílá jejich babička.
„Jednou to zašlo až tak daleko, že jsem to nemohl vydržet. Utekl jsem do jednoho supermarketu a chodil kolem mrazničky s masem. Chodil jsem kolem dokola skoro hodinu a přemýšlel, jestli to mám udělat, nebo ne. Ukradl jsem tehdy mražená stehýnka a velkou vaničku kuřecích prsou, takovou tu XXL, co byla v akci. Nevěděl jsem, jak to mám schovat, aby mě nikdo neviděl. Nakonec jsem to jen nesl v ruce. Nikdo si mě nevšiml. Jako bych tam nebyl,” popsal. Oběd měli vybaven na 4 dny.
Za kradení se ale velmi styděl, dokonce prosil Boha o odpuštění. „Jednou pak otec z Anglie poslal mámě nějaké peníze. Máma mi z toho pár korun dala, abych si koupil do školy nějaké potřebné věci. Já jsem je dal do obálky. Napsal jsem na obálku „ZA MASO“ a nechal jsem to v tom supermarketu na informačním pultu a utekl. Neměl jsem odvahu jim něco říct,“ uvedl na závěr.