Zářil ve Starcích na chmelu, pak na 30 let zmizel. Slavný herec vyměnil herectví za medicínu

Patřil k nejvýraznějším mladým tvářím československého filmu a během několika let stihl role, které si diváci připomínají dodnes. Přesto se na vrcholu slibně rozjeté kariéry rozhodl pro krok, který by tehdy čekal málokdo. Opustil Československo a před herectvím dal přednost úplně jiné profesi.

Zářil v českých filmech, pak dobrovolně zmizel na téměř 30 let. Místo natáčení začal léčit pacienty a jeho druhá kariéra nakonec trvala mnohem déle než ta první. Vladimír Pucholt, kterého diváci znali ze Starců na chmelu nebo Lásek jedné plavovlásky, totiž vyměnil filmové ateliéry za nemocnice a ordinace.

Během několika let se stal filmovou hvězdou

Vladimír Pucholt se narodil v roce 1942 v Praze a před kamerou se objevoval už jako dítě. Skutečný průlom přišel v 60. letech. Miloš Forman ho obsadil do Černého Petra a následovaly snímky, které se později zařadily mezi klasiku československé kinematografie.

V roce 1964 ztvárnil Filipa v muzikálu Starci na chmelu, o rok později Mildu ve Formanových Láskách jedné plavovlásky. Po absolvování DAMU v roce 1965 navíc získal angažmá v Činoherním klubu. Následovala mimo jiné Svatba jako řemen z roku 1967. Vypadalo to, že před sebou má dlouhou hereckou kariéru.

Jenže Pucholt už přemýšlel jinak. Ve vlastním vzpomínkovém textu později uvedl, že už jako dospívající zvažoval herectví, filologii a medicínu. Po DAMU sice začal hrát v divadle, zároveň ale věděl, že herectví nechce dělat celý život.

V herectví budoucnost neviděl

Medicína se mu postupně začala vracet do myšlenek. „V medicíně jsem pak spatřoval humanismus praktický,“ vzpomínal Pucholt. Přiznal také, že poslední dva roky před odchodem se téměř každé ráno probouzel se stále větší touhou odejít z tehdejšího režimu a studovat medicínu.

V roce 1967 se tak přestěhoval do Velké Británie. Přihlášky poslal na šest lékařských fakult a na pohovor ho pozvala univerzita v Sheffieldu. Nakonec byl přijat a v roce 1974 studium medicíny dokončil.

Pucholt se následně zaměřil na dětské lékařství. Na počátku 80. let přesídlil s rodinou do Kanady a působil také na neonatologickém oddělení Hospital for Sick Children v Torontu. Později pokračoval jako pediatr. Z jednoho z nejtalentovanějších československých herců své generace se tak stal lékař starající se o děti.

Jeho volba přitom nebyla chvilkovým rozmarem. Sám po letech napsal: „Věděl jsem, že herectví bych celý život dělat nemohl.“ Medicína se pro něj stala skutečnou druhou životní dráhou.

Po třech desetiletích se znovu postavil před kameru

Jenže tvrzení, že Pucholt po odchodu třicet let vůbec nehrál, potřebuje malé upřesnění. V roce 1970 se ještě objevil v německém televizním filmu Malatesta a za svůj výkon získal Německou filmovou cenu. Z české kinematografie však na několik desetiletí skutečně zmizel.

Českým divákům se výrazně připomněl až v 90. letech. Česká televize v roce 1995 uvedla dokument Tři životy Vladimíra Pucholta a následně přišel skutečný návrat k českému hranému filmu. Režisér Vojtěch Jasný ho obsadil do hlavní role Návratu ztraceného ráje, který měl premiéru v roce 1999.

Na Pucholtovy starší role ale diváci nezapomněli. Uživatel Marigold například na ČSFD u Lásek jedné plavovlásky vyzdvihl slavnou „postelovou“ scénu Pucholta, Josefa Šebánka a Milady Ježkové, která je podle něj „malou čítankou humoru nové vlny“. Celý snímek pak charakterizoval slovy: „Strašně nenápadný a strašně krásný film.“

Pucholtův životní příběh tak zůstává v českém filmu výjimečný. V době, kdy měl úspěšně rozjetou kariéru, se rozhodl odejít a začít prakticky od nuly v jiné zemi i úplně jiném oboru. Přesto mu stačilo několik výrazných rolí k tomu, aby se jeho jméno natrvalo spojilo s nejslavnější érou československého filmu.

Dokázali byste se na vrcholu úspěšné kariéry vzdát své profese a začít úplně od nuly?

Zdroj: encyklopedie.idu.cz, ceskatelevize.cz, csfd.cz