Myslel si, že sleduje filmy zadarmo. Teď hrozí muži z Pardubicka 8 let vězení a škoda vyšší než 60 milionů korun

Více než 1400 filmů, škoda téměř 60 milionů korun a hrozba až osmi let za mřížemi. Tak skončilo internetové pirátství pro pětatřicetiletého muže z Pardubicka, kterého policie obvinila z porušování autorských práv.

Není přitom zdaleka první. České soudy už v minulosti řešily případy, kdy nelegální sdílení filmů vedlo k milionovým škodám, zabavování majetku i trestním rozsudkům. Kriminalisté tvrdí, že muž z Pardubicka několik let systematicky stahoval filmy, sledoval je a následně je zpřístupňoval dalším uživatelům. Právě to je podstatné. Policie totiž neřeší samotné sledování filmů, ale jejich další šíření. V tomto případě vyčíslili škodu na téměř 60 milionů korun. Pirátovi internetu proto hrozí až osm let ve vězení.

Při pohledu do minulosti je zřejmé, že podobné kauzy nejsou výjimkou. Podle policie se do obvinění také promítá, jak je stažené dílo dlouhé, rozhoduje i jeho stáří A také to, jestli jde o českou nebo zahraniční produkci. Tak vysoká škoda, jako je tomu u obviněného z Pardubicka, je podle nich v posledních letech rekordní.

Když filmy vyjdou dráž než vila

Velkou pozornost vzbudil před pěti lety případ dvojice mužů ze Znojemska. Podle soudu sdíleli pirátské kopie tisíce filmů a seriálů prostřednictvím datových sítí. Vyčíslená škoda tehdy přesáhla 150 milionů korun. Oba dostali tříleté tresty s podmíněným odkladem, ale tím jejich problémy neskončily. Řešily se také náhrady škody a zabavená technika.

Ještě barvitěji popisuje důsledky podobného jednání sama Policie ČR. Muž z Českolipska několik let sdílel filmy a seriály na internetu.

Titulek policejní zprávy mluvil za vše: „Tři roky nelegálně sdílel filmy, zbytek života prožije v chudobě.“

Právě rozsah bývá pro vyšetřovatele klíčový. Čím více lidí se k obsahu dostane a čím déle je k dispozici, tím vyšší škoda může vzniknout. A částky se pak snadno šplhají do desítek milionů korun.

Kolem stahování filmů koluje řada polopravd. Mnoho lidí si myslí, že jakékoli stažení filmu je automaticky trestným činem. Ve skutečnosti je situace složitější. Podle právního výkladu je zásadní rozdíl mezi pořízením kopie pro vlastní potřebu a jejím dalším šířením. Největší problém vzniká ve chvíli, kdy uživatel obsah nahrává na úložiště, sdílí jej s ostatními nebo používá systémy, které umožňují jeho další distribuci.

Autorský zákon je v tomhle poměrně jasný – film je chráněné dílo a bez souhlasu autora se s ním nesmí nakládat. Stáhnout si něco jen pro sebe je šedá zóna, ale rozhodně to není „legální“. A jakmile soubor nabídnete dál, třeba přes torrenty nebo na úložiště, jste oficiálně v průšvihu.

Mnozí uživatelé si neuvědomují, že během stahování současně poskytují části souboru dalším lidem. Z pohledu autorského práva tak nejsou jen příjemci obsahu, ale také jeho šiřiteli.

Dívat se můžete, sdílet ani náhodou

Znepokojivé jsou i výsledky průzkumu Asociace komerčních televizí. Ten ukázal, že část dětí a mladistvých nevnímá nelegální stahování jako problém a často netuší, jak autorská práva fungují. Přitom právě mladí lidé patří mezi nejčastější uživatele digitálního obsahu. Asociace proto volá po větší osvětě.

Výmluva, že „to přece dělají všichni“, navíc příliš nefunguje. Pirátské sdílení filmů a seriálů v posledních letech výrazně narostlo, což vede držitele práv k aktivnějšímu vyhledávání porušování autorského zákona.

Mezinárodní akce s názvem Den bezpečnějšího internetu probíhá ve více než 190 zemích na celém světě. V České republice je koordinátorem této události Safer Internet Centrum, které spravuje sdružení CZ.NIC. Jedná se každoročně o druhé únorové úterý. Tento den si každý rok připomínají stovky organizací, škol nebo jednotlivců. Zapojit se mohou nejen organizace, které se věnují bezpečnosti, prevenci nebo vzdělávání, ale i státní instituce, rodiče a děti.

Nejjednodušší způsob, jak se podobným problémům vyhnout, je využívat legální služby, které nabízejí filmy a seriály se souhlasem držitelů práv. V Česku mezi ně patří například Netflix, Max, Disney+, Oneplay nebo iVysílání. Za cenu několika desítek či stovek korun měsíčně nabízejí tisíce titulů a divák má jistotu, že se pohybuje na té správné straně zákona.

Případ z Pardubic připomíná jednu důležitou věc. České soudy sice nehoní každého, kdo někde na internetu zkoukne film z pochybného zdroje, ale pokud někdo začne obsah systematicky šířit dál, může se z domácí zábavy stát velmi drahá záležitost. A někdy i vstupenka do vězení, a to nechce asi nikdo.

Zdroje: tn.cz, ct24.cz, aktv.cz, irozhlas.cz, Policie ČR