V roce 1969 u ní sedělo celé Československo. Dnes ji mladí označují za největší vánoční nudu všech dob

Vánoce bez Popelky? V českých domácnostech naprosto nemyslitelná věc. Jenže zatímco miliony diváků, starých i mladých, každoročně usedají k barevné klasice s Libuší Šafránkovou, v archivu České televize se práší na jiný, mnohem starší klenot. O starší Popelku ale mladí lidé nestojí a dokonce se jí i vysmívají.

Černobílá Popelka z roku 1969 byla v době svého vzniku naprostým zjevením. Naši dědečkové a babičky u ní u vytržení seděli u obrazovek. Dnes je ale všechno jinak. Pro mladou generaci je tento snímek dokonalým strašákem.

Pokud jim ho pustíte, s velkou pravděpodobností vezmou do ruky mobil nebo znechuceně odejdou z pokoje. Babičky jen nevěřícně kroutí hlavou…

Pojďme se vrátit v čase. Píše se 25. prosinec roku 1969. Rodiny v tehdejším Československu poprvé zapínají televizory, aby sledovaly nový hudební film. Premiéra na První svátek vánoční, jak uvádí Wikipedie, měla obrovský úspěch. Na obrazovce zářila teprve šestnáctiletá, křehká Eva Hrušková. Diváky okouzlily melodie Angela Michajlova a texty Iva Fischera.

Starší generace na film v režii Vlasty Janečkové nedá dopustit z jasných důvodů. Vidí v něm čistou poezii, skromnost a neuvěřitelné herecké výkony. Dana Medřická jako macecha předvedla mrazivé divadlo. Její zlá, chladná a prohnaná postava v domácí zástěře byla naprosto dokonalá. Krále si s obrovskou chutí zahrál Ladislav Pešek. V roli dvorního rádce se objevil noblesní Svatopluk Beneš.

Jenže pak zasáhla krutá politická rána, která film na dlouhé roky vymazala ze světa.

Popelka, kterou zamkli do trezoru.

Celým dějem diváky provází potulný zpěvák s loutnou. Toho si zahrál jeden z nejtalentovanějších herců své doby, Jan Tříska. V roce 1977 se však Tříska rozhodl pro emigraci do Spojených států amerických. Pro tehdejší komunistický režim to byla neodpustitelná zrada. Jméno Tříska muselo okamžitě zmizet z veřejného prostoru. Filmy, ve kterých hrál, se nesměly nikde objevovat.

Také černobílá Popelka putovala hluboko do uzamčeného televizního trezoru. Celá osmdesátá léta ji diváci v televizi neviděli. Režim se snažil, aby lidé na film úplně zapomněli. Když se po sametové revoluci snímek konečně mohl vrátit na obrazovky, jeho místo na slunci už bylo beznadějně obsazené.

V roce 1973 totiž režisér Václav Vorlíček natočil barevné Tři oříšky pro Popelku s nezapomenutelnou Libuší Šafránkovou. Mimochodem, věděli jste, že Dana Hlaváčová si zahrála protivnou sestru Popelky v obou verzích?  Černobílá verze zůstala v jejich stínu jako nostalgická vzpomínka pro pamětníky.

Dnešní mladí lidé pro nostalgii svých prarodičů nemají vůbec žádné pochopení. Pro generaci odchovanou na moderních pohádkách plných barev, rychlých střihů a triků je verze z roku 1969 těžko stravitelným soustem. Stačí se podívat na otevřené divácké reflexe na filmovém portálu ČSFD.cz. Mladší diváci tam starému filmu v diskuzích nic nedarují.

Vadí jim  samotné prostředí. Jde o typickou studiovou inscenaci. Celý příběh se odehraje v několika málo místnostech. Kulisy jsou očividně vyrobené z malovaného kartonu a dřeva. Žádná  zasněžená krajina, žádná příroda. Mladé oči, zvyklé na velkolepé filmové produkce, vidí jen laciné divadlo.

Přitom vandrák s loutnou hraje na schodech Průhonického zámku, jenže v černobílé verzi exteriéry trochu zanikají. Samotný černobílý obraz je pro náctileté často první jasnou záminkou, proč film okamžitě vypnout.

Toporný princ Jiřího Štědroně

Kritika z řad mladých diváků na filmových webech míří také na samotné obsazení a celkovou atmosféru příběhu. Hlavní hrdinka v podání Evy Hruškové je sice roztomilá, ale pro dnešní vkus působí až příliš naivně, odevzdaně a ustrašeně. Moderní pohádky dnes ukazují spíše akční a samostatné hrdinky.

„Nejtěžší pro mne byly takzvané milostné scény, které z dnešního pohledu byly tak decentní, že už to víc nešlo,“ vzpomínala v článku na iDNES.cz Eva Hrušková.

Velkým terčem kritiky v uživatelských recenzích je také volba prince Mojmíra. Toho hrál tehdy velmi populární zpěvák Jiří Štědroň. Jenže v době natáčení mu bylo už sedmadvacet let. Vedle šestnáctileté Evy Hruškové tak  působí spíše jako její starší příbuzný nebo strýc než jako zamilovaný chlapec. Je o dvě hlavy vyšší, chová se strojeně až toporně.

„Statická divadelní fraška, kde se barbie panenka z chatky na kraji vesnice uchází o ruku neschopného puberťáckého ucha na zámku – mezi námi, ten princ toho rozumu opravdu moc nepobral. Do toho všeho si pak místy stříhá Jan Tříska jakési hudební one man show, ve kterém se silou mocí snaží dokázat, že umí hrát na loutnu. Never more,“ píše v hodnocení na ČSFD.cz fricek12

Ve své době tato verze mohla být velký hit, ale dnes… „Myslím si, že totálně nakopnutíhodný výraz prince Jiřího Štědroně, který navíc trvá celý film, nemůže přehlédnout nikdo,“ napsal další recenzent Tsuki003

Mladí lidé  často zmiňují, že celé tempo filmu je nesnesitelně pomalé. Děj se podle nich nikam neposouvá, protože ho každých několik minut přerušuje píseň potulného loutnisty. Co starší generace vnímala jako krásný muzikálový prvek, to dnešní mládež vnímá jako otravné zdržování.

Celková atmosféra je pro ně zkrátka až příliš sladká a sentimentální.

Pokud si ale chcete udělat vlastní názor, zavzpomínat na dětství a připomenout si dobu, kdy televizi vládly silné hlasy a studiová atmosféra, máte možnost. Celý film je k vidění v iVysílání České televize.

Zda tento černobílý příběh ukážete svým dětem či vnukům, je už na vás. Buďte ale připraveni na to, že místo nadšení z historického klenotu můžete sklidit jen otrávené protáčení panenek. Žijeme zkrátka v jiné době a co bylo v roce 1969 obrovským hitem, to je dnes pro mladé jen zaprášeným a nudným archivem.

Zdroje: Seznam.cz, Wikipedie, ČSFD, iVysílání, iDnes.cz