Jak vypadala manželka Oldřicha Kaisera Dáša Vokatá jako mladá. Byla nádherná, podívejte

Když se řekne Oldřich Kaiser, většina lidí si vybaví herce s neuvěřitelným smyslem pro humor, energií a jistou dávkou životního nadhledu, který prošel mnoha vztahy i pády.

Ale málokdo si dnes uvědomí, jakou osobností po jeho boku je dlouhá léta jeho manželka Dáša Vokatá – žena s divokým srdcem, jemnou duší a hlasem, který se dokáže dotknout i těch nejhlouběji ukrytých emocí. A také žena, která v mládí působila naprosto okouzlujícím dojmem – stále je přirozeně krásná, svá a s typickým pohledem, který prozrazuje, že si nikdy nenechá diktovat, jak má žít.

Rebelka s kytarou místo rtěnky

Dáša Vokatá, narozená roku 1954, nebyla nikdy „jen“ partnerkou slavného herce. Je především zpěvačkou, textařkou a básnířkou, která se odmítla přizpůsobit systému. V době normalizace byla jednou z mála žen, které se otevřeně postavily proti režimu. V jejích písních zní pravda o lidech, o lásce, o svobodě – a možná právě to Oldřicha Kaisera okouzlilo víc než cokoliv jiného.

Jako mladá byla Dáša Vokatá nepřehlédnutelná – dlouhé tmavé vlasy, jemné rysy, pronikavé oči, z nichž šla síla i cit. Nepotřebovala make-up ani módní účesy, aby zaujala. Její kouzlo bylo v přirozenosti, v tom, jak dokázala být autentická v každé situaci. Když stála na pódiu s kytarou, působila, jako by patřila jen tam – mezi lidi, kterým chce něco říct.

Láska, která není z papíru

S Oldřichem Kaiserem je pojí vztah, který má hloubku. Poznali se po roce 2010, kdy už za sebou měl slavný herec mnoho mediálně propíraných vztahů. Zajímavostí je, že ani jeden z páru toho druhého dříve vůbec neznal. Ani jeho práci. Jejich spojení ale není postavené na slávě, spíš na vnitřním pochopení a společné touze po svobodě. Oba jsou svým způsobem outsideři – on bohém s duší klauna, ona básnířka, která se nikdy nesmířila s průměrností. Jejich vztah je pro mnohé stále nepochopitelný, ale pro ně funguje. Dnes spolu spokojeně pobývají ve Vídni.

Krása, která nepomíjí

Fotografie Dášy Vokaté z mládí dokazují, že šlo o opravdu půvabnou ženu – ne prvoplánově, ale hluboce. Byla to ta krása, která vychází z duše a z očí, z jistoty, že člověk stojí pevně za svým přesvědčením. V šedesátých letech by klidně mohla konkurovat ikonám typu Joan Baez – stejný výraz, stejný klid i vzdor.

Dnes už má Dáša Vokatá za sebou dlouhý kus života, ale její výraz se nezměnil. Stále z ní vyzařuje síla, nadhled a jistý klid, který přichází, když člověk žije v souladu sám se sebou.

Odkaz ženy, která se nebála

Dáša Vokatá je důkazem, že krása nemusí mít formu dokonalého účesu nebo značkových šatů. Je to o postoji, o odvaze říct nahlas, co si člověk myslí, a o schopnosti jít proti proudu, když cítí, že to tak má být. Její tvorba, plná poezie a melancholie, dodnes rezonuje mezi lidmi, kteří si pamatují, jaké to bylo – žít s kytarou, vírou a ideály.