Ennio Morricone: Génius, který napsal hudbu k 500 nejslavnějším filmů světa. Jeho skutečné tajemství zatím nikdo neodhalil
Ennio Morricone napsal melodie k víc než pěti stovkám filmů a vsadím se, že spoustu z nich máte pořád v hlavě – i když možná vůbec netušíte, že všechny jsou od něj. Patří k nim pískání z Hodného, zlého a ošklivého nebo titulní píseň z Profesionála. Tahle hudba vám prostě utkvěla v paměti a nikdy ji nezapomenete. Morricone nebyl jen skladatel – byl to čaroděj, který dokázal udělat z obyčejných zvuků čisté emoce.
Jak to začalo?
Morricone začal v šedesátých letech dělat hudbu k westernům, které se točily v Itálii místo v Americe. Byly levnější, herci méně známí, ale jeho hudba jim dodala to, co těm drahým americkým chybělo – duši.
Vzpomenete si na slavnou melodii z Hodného, zlého a ošklivého? Tak tu vymyslel Morricone. Použil lidský hlas jako hudební nástroj – někdo pískal, někdo zpíval bez slov, někdo dělal divné zvuky. Tehdy to bylo úplně nové.
Nejlepší na tom bylo, že režisér Leone a Morricone měli speciální trik. Hudbu skládali ještě před natáčením a pak herci hráli podle rytmu skladby. Proto ty filmy tak skvěle fungují – všechno ladí s hudbou jako dobře secvičený tanec.
Když vědro vody zní líp než housle
Morricone používal nástroje, o kterých jiní skladatelé ani nesnili. Harmoniku, bič, zvonkohru, elektrické kytary – dokonce i vědro vody. Všechno dokázal proměnit v nezapomenutelnou melodii.
Dokázal udělat úžasnou melodii jen s pár tóny. Vzpomenete si na hlavní téma z Tehdy na západě? Má možná šest not, ale když je uslyšíte, okamžitě víte, o jaký film jde.
A co bylo nejúžasnější? Dokázal dělat hudbu k jakémukoli žánru. Romantiku pro Cinema Paradiso, napětí pro Mission, komorní drama pro Malenu. Každý film zněl jinak, ale každý nesl známku jeho rukopisu.
Když hudba hraje hlavní roli
Se Sergiem Leonem vytvořil nejslavnější kousky. Leone věděl, že hudba může být stejně důležitá jako herci, a nechal Morriconeho, aby dělal co chtěl. Výsledek? Filmy, kde hudba nebyla jen kulisa, ale hlavní hvězda.
Spolupracoval s nejlepšími režiséry planety – Brian De Palma, Roman Polanski, Giuseppe Tornatore. Každému dokázal napsat přesně tu hudbu, jakou potřebovali.
Někdy jeho hudba byla lepší než samotný film. Kolik lidí si pamatuje film Profesionál s Belmondem? Ale tu melodii zná každý. To je síla skutečného mistra – jeho hudba žije vlastním životem.
Průkopník ve všem
Morricone byl jedním z prvních, kdo zkombinoval elektroniku s klasickým orchestrem. V sedmdesátkách a osmdesátkách experimentoval se syntezátory způsobem, který tehdy nikdo nechápal. Dnes je to normální, ale tehdy byl vizionář.
Měl geniální trik – stejnou melodii dokázal zahrát úplně jinak podle situace. V jedné scéně romanticky, v další tragicky, ve třetí napínavě. Základ zůstal stejný, ale nálada se úplně změnila. Tak udržel film pohromadě a přitom každá scéna měla svou atmosféru.
Často skládal hudbu přímo k obrazu a dokázal zachytit každou emoční změnu postav. Jeho skladby umějí vyprávět příběh i bez filmu – stačí zavřít oči a nechat se nést hudbou.
Lepší pozdě než nikdy
Morricone dlouho čekal na oficiální poklonu. Prvního i když je čestného Oskara dostal až v 2007, i když byl už pětkrát nominovaný. Možná trochu pozdě, protože jeho hudba ovlivnila všechny skladatele po něm.
V roce 2016 konečně dostal Oskara za hudbu k Osm hrozným od Quentina Tarantina. Bylo mu 87 let a byl to jeho šestý pokus. Tarantino si ho vybral právě proto, že jeho hudba dokonale seděla k atmosféře filmu.
Za život posbíral desítky cen po celém světě – Grammy, Zlaté glóby, evropské ceny. Ale nejlepší ocenění bylo, že jeho melodie si zpívají lidi na ulici, aniž by věděli, kdo je složil.
Hudba, která nikdy neumře
Morricone už bohužel nežije, ale jeho melodie budou žít věčně. Ovlivnil všechny důležité skladatele současnosti – Hans Zimmer, Thom Yorke, všichni se u něj něco naučili. Jeho přístup k hudbě změnil to, jak se dnes skládají filmové soundtracky.
Jeho melodie slyšíte všude – v reklamách, remixují je DJové, hrají je pouliční muzikanti, samplují rappeři. Staly se součástí světové kultury jako The Beatles nebo Mozart. To je nejlepší důkaz, že vytvořil něco nadčasového. Morriconeho hudba dokázala překročit všechny hranice. A jeho hudba působí i dnes stejně jako před padesáti lety, když ji slyšíte poprvé.
