Umění dabingu: Dabér se musí dokonale vcítit do postavy

Dabované filmy a seriály jsou nedílnou součástí české audiovizuální kultury.

Mnozí diváci by si bez nich nedokázali představit sledování zahraničních titulů. Co ale stojí za tím, že nám hlasy herců zní tak přirozeně a že máme pocit, jako by mluvili česky odjakživa? Klíčem je dabér. Ten totiž nečte jen text – on hraje, cítí, reaguje a prožívá. Umění dabingu je disciplína sama o sobě.

Nejen hlas, ale i duše

Dobře nadabovaný film poznáme hned. Postavy zní živě, dialogy plynou přirozeně a emoce fungují. Jenže za tím je hodně práce – a hlavně talentu. Dabérovi totiž nestačí mít jen hezký hlas. Musí perfektně rozumět postavě, do které se vžívá, a dokázat přesvědčivě předat její emoce. Někdy to znamená být rozzlobený, jindy zase zoufalý nebo úplně klidný. A všechno jen pomocí hlasu – bez gesta, bez pohybu, bez výrazu obličeje.

Dabér musí doslova vstoupit do těla své postavy, pochopit její motivace, nálady a vztahy. Pokud to neudělá, poznáme to hned – postava působí ploše, falešně nebo neautenticky. Tohle je důvod, proč se dabingu často věnují herci, kteří mají za sebou zkušenost z divadla nebo filmu. Tady nestačí být „jen“ moderátor nebo hlasatel.

Dialogy musí dýchat

Další výzvou je práce s textem. Překlad dialogu z originálu do češtiny je samostatná disciplína. Dialog musí být věcně přesný, ale zároveň musí znít přirozeně a ladit s rytmem mluvené řeči. K tomu připočtěme pohyb úst postavy na obraze – dabér musí mluvit tak, aby jeho hlas přesně seděl na ústa herce. To vyžaduje dokonalý timing, technickou zručnost a soustředění.

Není výjimkou, že se jedna věta točí na několikrát. Dabér musí přesně načasovat nádech, intonaci i sílu hlasu. Pokud je herec v originále udýchaný, musí být udýchaný i dabér. Pokud se směje, musí se smát s ním – a ne falešně.

Výběr hlasu není náhoda

Možná se někdy ptáte, jak se určuje, kdo bude dabovat koho. Vždyť některé hlasy už máme s konkrétními herci spojené! Například Miroslav Donutil a Gérard Depardieu, nebo Zlata Adamovská a Meryl Streep. Tady hraje roli zkušenost, barva hlasu, ale i chemie mezi postavou a dabérem. Režisér dabingu musí trefit ten správný hlas, který vystihne postavu i herecký styl originálu.

V některých případech to funguje až ikonicky – například Martin Stránský a Hugh Laurie v seriálu Dr. House. Český dabing v takových případech dokáže doslova obohatit originál. A diváci si na něj zvyknou natolik, že si originál bez českého hlasu ani neumějí představit.

Co dělá dobrý dabing skvělým?

Dabing není jen o překladu a načtení textu. Je to o emocích, tempu, rytmu a přirozenosti. Nejlepší dabing je ten, který ani nevnímáme – protože nás nic neruší, všechno sedí a my jsme plně ponoření do příběhu. Bohužel se ale v poslední době objevují i titulky, kde hlasová složka pokulhává. Možná jste si taky všimli, že v některých filmech je dialogům špatně rozumět – ať už kvůli špatnému mixu zvuku, nebo přehnané „umělecké“ stylizaci.

Na druhou stranu máme každoročně Ceny Františka Filipovského, které oceňují ty nejlepší výkony v dabingu. A to je důležité. Protože dobrý dabing si zaslouží uznání – není to samozřejmost.

Dabéři často zůstávají neviditelní. Jejich jména si většina diváků nezapamatuje, přesto s námi tráví hodiny času – ve filmech, seriálech, dokumentech. Jejich práce je nenápadná, ale naprosto klíčová. Bez nich by spousta diváků nikdy nepoznala příběhy z jiných jazyků a kultur. A právě díky nim můžeme říct, že český dabing má dlouhou tradici a velmi vysokou úroveň.

Zdroj: quora.com, csfd.cz, kinobox.cz