Prvorepublikové herečky si šaty do filmů platily samy. Někdy za ně utratily prakticky celou výplatu

Není to jako dneska, kdy si herečky do filmu půjčují oblečení od kostymérek a kostymérů. Za první republiky si honosné róby platily samy. A daly za ně kolikrát pořádně tučnou sumu.

Dokonalé účesy, drahé látky a róby, ve kterých herečky vypadaly, jako by právě vystoupily z pařížského módního salonu. Hvězdy prvorepublikového filmu dodnes představují symbol elegance a noblesy. Jenže za nádherou, kterou diváci viděli na plátně, se skrývala i poměrně drahá povinnost. Herečky si totiž přinejmenším část filmové luxusní garderoby, v níž se pak objevovaly před kamerou, pořizovaly za vlastní peníze.

Neuvěřitelné? Pak věřte, že někdy do ní dokázaly investovat klidně i půlku gáže.

Peníze za film padly na šaty do dalšího

Velmi otevřeně o tom po letech vyprávěla Zita Kabátová. Jedna z nejznámějších hereček své generace zavzpomínala, že běžný honorář za film se v jejím případě pohyboval přibližně mezi třemi a půl až pěti tisíci korunami.

Na první pohled to nemuselo vypadat nijak zvlášť tragicky. Jenže peníze herečkám často dlouho nezůstaly. „Většinou jsem celou částku dala za šaty do dalšího filmu. Oblékaly jsme se totiž za své,“ vzpomínala Kabátová. Zároveň nezapomněla podotknout, že garderob potřebovala opravdu hodně.

Sama obvykle natočila kolem pěti filmů ročně. Rok 1939 byl v tomto ohledu mimořádný – Kabátová tehdy hrála hned v deseti filmech. S každou další rolí tak přicházela potřeba znovu před kamerou vypadat reprezentativně.

Výjimečně se samozřejmě objevily i podstatně vyšší honoráře. Kabátová vzpomínala, že jednou dostala za film osmdesát tisíc korun, ač nehrála hlavní roli. Sama ale zdůrazňovala, že taková částka byla výjimkou.

Šaty byly součástí hvězdného obrazu

Utrácení za garderobu přitom nebylo jen rozmarem hereček. Vzhled představoval důležitou součást jejich profese. Filmové hvězdy byly módními vzory a to si velmi dobře uvědomovaly také tehdejší módní salony.

Jedním z nejslavnějších byl podnik Hany Podolské. Šaty od ní byly za první republiky pojmem a mezi její klientky patřily herečky, ale také manželky významných politiků a podnikatelů. Podolská oblékala například Adinu Mandlovou, ale také první dámu Hanu Benešovou.

Spojení filmu a módy bylo výhodné pro obě strany. Herečka získala luxusní model, zatímco módní salon měl příležitost ukázat svou práci tisícům žen sedících v kinech. Když se na plátně objevila obdivovaná hvězda v nové róbě, byla to reklama, jakou by si dnes módní značka musela draze zaplatit.

Mandlová zářila jako nikdo jiný

Snad nejslavnějším příkladem spojení českého filmu a prvorepublikové módy je Adina Mandlová ve filmu Kristián z roku 1939. Jako elegantní Zuzana Rendlová zde oblékla právě modely ze salonu Hany Podolské.

Filmový přehled Národního filmového archivu uvádí, že jí Podolská pro Kristiána ušila všechny modely. Ostatně Mandlová je dodnes pro mnohé ženy velkým vzorem. „Adina Mandlová je pro mě především příkladem elegantní, chytré a lehce provokující prvorepublikové filmové hvězdy,“ napsala na Databazeknih.cz přispěvatelka iveta.vaisova.

Jedny ze šatů Adiny Mandlové jsou dodnes nepřehlédnutelné. V Orient Baru se Mandlová objeví ve světlých šatech, díky kterým vyniká mezi hosty oblečenými převážně v černém. Právě její garderoba pomáhá vytvořit obraz krásné a nedostupné ženy z vyšší společnosti, které Kristian v podání Oldřicha Nového okamžitě podlehne.

Právě na starých filmech je dobře vidět, jak důležitou součástí prvorepublikového hvězdného systému byla móda. Divák neměl vidět obyčejnou ženu, která ráno přišla do ateliéru. Na plátně se před ním měla objevit hvězda světového formátu. A to prvorepublikové herečky bez výjimky splňovaly.

Zdroj: databazeknih.cz, dvojka.rozhlas.cz, pozitivni-noviny.cz