Iva Janžurová se za otce svých dcer nikdy nevdala, tohle byl její jediný manžel!

Přežili spolu 44 let, ale Iva Janžurová (81) si svého životního partnera Stanislava Remundu (†84) nikdy nevzala. Jejím jediným manželem byl někdo zcela jiný.

Herec a režisér Stanislav Remunda (†84) byl životním partnerem herečky Ivy Janžurové a otcem hereček Sabiny (50) a Theodory (48), psali Lidovky. Byl to on, kdo si ji vyhlédl, dokonce byl na její svatbě s jejím prvním a jediným manželem. Přišel na jejich svatební hostinu na Konopišti, nikým nezvaný, jen jako kamarád. Najedl se a zase odešel. Že z toho byla láska, ani jeden z nich tehdy netušil. Remunda byl také ženatý. Jeho první manželkou byla herečka Blanka Vikusová, se kterou měl syna Davida Remundu a dceru Taťánu, která žije v bývalé Jugoslávii.

Iva Janžurová si Remundu nikdy nevzala, přestože spolu žili čtyřiačtyřicet let. Přitom on o ni tak stál. „Ivuška je kapitál. Životní kapitál,“ říkal režisér a herec Stanislav Remunda (†84) o své životní partnerce pro deník Aha!. Navenek byl v jejím stínu, přitom však byl autorita, charismatický muž a její celoživotní vzor. Ona však stále měla před očima první nezdařené manželství. A ponižující konec toho svazku. Zřejmě proto se nechtěla podruhé vdávat. Málokdo ví cokoli o jejím prvním muži a okolnostech, které doprovázely sňatek z mladické nerozvážnosti.

Prvním manželem Ivy Janžurové byl kameraman Jan Eisner (†86), který zemřel před necelými dvěma lety na selhání srdce. Jan nebyl její životní prohrou. Jednoduše se vzali mladí a nehodili se k sobě. Zamilovanost vyprchala, láska se nedostavila. Manželství trvalo půl roku, rozvod mnohem déle. Byl bolestný. Poznali se při práci. On točil seriálový šlágr Píseň pro Rudolfa III., ona tam hrála. Zahleděli se do sebe, Jan ji upoutal svérázností, divokostí a spontánností. Iva byla herecký uragán. Šli do toho po hlavě. „Tehdy jsem měla pocit, že mám nejlepší roky na to se vydat. Měla jsem šestadvacet, žádná vážná známost na obzoru,“ vzpomínala pak Iva Janžurová v knize Včera, dnes a zítra novináře Petra Macka.

Svatba se konala hned za dva měsíce po začátku jejich vztahu. „Ta byla z našeho krátkého manželství to nejkrásnější.“ Jan Eisner byl přitom pozorný, pomáhal mamince Ivy, když ovdověla. Pomáhal s koupí rodinné vily. Byl ale i bohém, zanícený do práce a trochu přelétavý. Zanedlouho se dohodli na rozvodu. Jako dva rozumní lidé, které nedělila zášť, měli stejně střízlivý pohled na nefungující svazek.

Úřední rozvod se však bolestivě natahoval. Za socialismu vám kdekdo viděl až do ložnice, byrokratický aparát potřeboval mít jistotu, že se k sobě opravdu nehodíte. „Ten proces rozvodu mě strašně rozrušil. Znechutil. Navěky. Ne, že bychom se s manželem nenáviděli, ale aby nás u soudu rozvedli, museli jsme to tvrdit.“ Tak na sebe úplně zbytečně házeli špínu, říkali před komisemi, jak se nesnášíme. „Je to šílené, vyprávíte, jaký k sobě máte nepřekonatelný odpor, přitom to není pravda. Podstata naší neshody byla v něčem jiném, křehčím, těžko definovatelném… Přišlo mi to nejapné a tehdy jsem se rozhodla, že už to nikdy podstoupit nechci.“

Zdroj: Aha!, Lidovky, kniha Včera, dnes a zítra