Odborníci označili Lazarovou za nejlepší český film všech dob. Mladým divákům ale připadá nudný

Pro filmové kritiky je to téměř posvátné dílo. Pro část mladších diváků zase téměř tříhodinová zkouška trpělivosti. Snímek Marketa Lazarová pravidelně vítězí v anketách o nejlepší český film všech dob, sbíral ocenění doma i v zahraničí a bývá označován za jedno z nejvýznamnějších děl evropské kinematografie. Tak kde je chyba?

Když měla Marketa Lazarová v roce 1967 premiéru, šlo o mimořádně ambiciózní projekt. Režisér František Vláčil natočil podle románu spisovatele Vladislava Vančury syrový středověký epos o střetu dvou znepřátelených rodů, pohanství a nastupujícího křesťanství. Film vznikal několik let a režisér byl pověstný až fanatickou snahou o historickou věrnost. Výsledek ohromil kritiky. Už krátce po uvedení získal řadu ocenění včetně cen na festivalech v Mar del Platě a Edinburghu.

V roce 1994 se na Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 1994 uskutečnila mezi filmovými novináři anketa o nejlepší český film historie. První místo v ní obsadila Marketa Lazarová.  Mladým lidem však dnes mnohdy vadí složitý děj, archaický jazyk i neobvyklý způsob vyprávění.

„Na tento film jsme se koukali ve škole, ale naštěstí jen 45 minut, nevím, jestli bych to delší dobu vydržel… já vím, že je to dobrej film, dokonce v Lexikonu českého filmu o něm psali jako o nejlepším českém filmu všech dob, ale pro mě je to něco absolutně nekoukatelného, něco, čemu nerozumím a asi nikdy ani nebudu,“ přiznává na ČSFD hodnotitel Kindernay.

Tři roky na Šumavě

Vznik filmu byl mimořádně náročný a zabral téměř sedm let. Režisér František Vláčil a scenárista František Pavlíček strávili tři roky převáděním jazykově složitého románu do podoby scénáře. Následovaly další tři roky natáčení v šumavské krajině a poté dlouhá práce ve střižně a při dokončování filmu.

Při obsazování hlavních rolí dával Vláčil přednost osobnosti, vzhledu a vnitřnímu založení herců před jejich popularitou. Markétu ztvárnila tehdy začínající slovenská studentka Magda Vášáryová. Loupeživého rytíře Kozlíka si zahrál Josef Kemr, jeho syny pak František Velecký a Ivan Palúch. Postavu zemana Lazara vytvořil Michal Kožuch, německého mladíka Kristiána ztvárnil Vlastimil Harapes a potulného žebravého mnicha si zahrál Vladimír Menšík.

Mnozí zahraniční filmoví historici jej dodnes řadí mezi nejvýznamnější historické filmy, jaké kdy vznikly. Kritici oceňují především kameru, střih, hudbu skladatele Zdeňka Lišky a mimořádně odvážnou filmovou řeč.

Méně známou kapitolou je skutečnost, že právě Marketa Lazarová se stala jedním z prvních českých filmových klenotů, které prošly rozsáhlým digitálním restaurováním. Na karlovarském festivalu se v roce 2011 toto mimořádné dílo představilo divákům v digitálně restaurované podobě.

Projekt měl ukázat, že i desítky let starý film lze zachránit pro další generace. Restaurovaná verze pomohla vrátit snímek na festivaly i k novému publiku. Samozřejmě, nikdy nezasáhne srdce všech a vždy budou mladí i staří, pro které bude bezbřehou nudou.

Paradoxně však právě díky digitalizaci objevili film také lidé, kteří by na něj za běžných okolností možná nikdy nenarazili.

Mistrovské dílo, nebo utrpení?

A tady přichází druhá strana příběhu. V databázi ČSFD má film sice velmi vysoké hodnocení, přesto mezi stovkami komentářů najdeme i dlouhou řadu absolutně kritických hlasů. Diváci často píší, že se v ději ztráceli, nedokázali se orientovat mezi postavami nebo je odradilo pomalé tempo. Někteří označují film za vizuálně fascinující, ale zároveň obtížně srozumitelný.

„Vláčil by mohl mít přezdívku český Cimino, protože tohle je taková československá obdoba Ciminovy megalomanské Nebeské brány. Perfektní obrazy, ale film je neuvěřitelně nudný,“  píše hodnotitel kkarx.

Podobné výhrady se objevují i v zahraničních diskusích. Diváci oceňují řemeslnou stránku filmu, ale přiznávají, že při prvním zhlédnutí často nerozuměli tomu, co se na plátně vlastně odehrává.
Není to přitom náhoda. Sám Vláčil neusiloval o klasické vyprávění. Chtěl, aby se divák cítil stejně ztraceně jako člověk vržený do středověkého světa. Právě tato neobvyklá metoda dnes část publika fascinuje a část spolehlivě odrazuje.

Stejný osud jako Vančura

Určitou roli hraje i předloha. Román Marketa Lazarová patří k nejznámějším dílům spisovatele Vladislava Vančury, jeho jazyk je však pro současné čtenáře náročný. Vančura bývá respektovaným klasikem české literatury, ale mezi středoškoláky většinou nepatří k autorům, po nichž by sahali dobrovolně. (A většinou po něm nesáhnou ani nedobrovolně a obsah jeho děl zkopírují z internetu…) Podobně jako film vyžaduje Vančurovo dílo soustředění, trpělivost a ochotu přijmout jiný rytmus vyprávění a vlastně i jiný jazyk.

Ani film Marketa Lazarová neservíruje jednoduché emoce ani rychlé odpovědi.

A právě díky tomu zůstává výjimečný. Zatímco většina filmových hitů zestárne spolu se svou dobou, Vláčilovo dílo dál rozděluje publikum na dva tábory. Jedni ho považují za vrchol české kinematografie. Druzí po pár záběrech hledají vypínač. Všichni se však shodnou na jednom: podobný film už u nás nikdy nevznikl.

Zdroje: criterionchannel.com, wikipedia.org, ČSFD, odaha.com, Česká televize