Petr Nárožný se měl stát lékařem. Učil se latinu a chodil do nemocnice, jeho sen ale zničili komunisté

Místo před kamerou mohl stát u operačního stolu. Na medicínu se poctivě připravoval, učil se latinu a absolvoval praxi v nemocnici. Pak ale přišlo rozhodnutí, které jeho život nasměrovalo úplně jinam.

Budoucnost měl naplánovanou poměrně jasně. Šla mu biologie, soukromě se učil latinu a absolvoval stohodinový kurz Červeného kříže. Následovala dokonce týdenní praxe ve vinohradské nemocnici. Chtěl si totiž ověřit, jestli na náročné povolání skutečně má.

O medicínu ho připravil kádrový posudek

V nemocnici se dostal až na patologii, kde mohl přihlížet pitvě. Ani ta ho od vysněné profese neodradila. Představoval si, že jednou bude chirurgem. Jenže nakonec nerozhodly jeho schopnosti ani odvaha. Do jeho plánů zasáhl tehdejší systém a jeden špatný kádrový posudek.

Tím mladíkem byl Petr Nárožný, kterého dnes známe především jako herce s nezaměnitelným hlasem a temperamentem. Narodil se 14. dubna 1938 a jeho život přitom původně vůbec neměl směřovat k profesionálnímu herectví.

O nenaplněném snu mluvil sám Nárožný v rozsáhlém rozhovoru pro časopis Reportér. „O tom, že nepůjdu na medicínu, nakonec rozhodl špatný kádrový posudek,“ uvedl. Přiznal také, že snil o „velké medicíně“, ideálně o chirurgii.

Že nešlo pouze o letmou mladickou představu, dokládá i jeho důkladná příprava. V Reportérovi vzpomínal na hodiny latiny, kurz Červeného kříže i nemocniční praxi. Při pitvě si dokonce chtěl ověřit, jestli se nezhroutí nebo neomdlí. Nic takového se nestalo.

Podobně svůj příběh popsal také v rozhovoru zveřejněném Slatinnými lázněmi Třeboň. „Původně jsem chtěl dělat medicínu. Komunisti mi to nedovolili,“ uvedl Nárožný. Podle jeho vzpomínek mu bylo řečeno, že nedostane doporučení ani na medicínu, ani na humanitní obory. Pokud chtěl pokračovat na vysoké škole, připadala v úvahu technika.

Místo nemocnice přišlo ČVUT a Rangers

Nárožný proto zamířil na ČVUT. Český rozhlas uvádí, že po jedenáctiletce vystudoval fakultu architektury a pozemního stavitelství a v roce 1968 promoval. Ve stejném roce se stal konferenciérem koncertů tehdy populární skupiny Rangers. Právě tam se začal učit pracovat s publikem a improvizovat.

K profesionálnímu herectví přitom podle vlastních slov původně nijak zvlášť netíhl. V rozhovoru pro třeboňské lázně zavzpomínal, že už ve škole býval „komediant“, ale stát se hercem tehdy nebylo jeho snem. Tím zůstávala medicína.

Další zásadní obrat přišel v roce 1973. Miloslav Šimek hledal třetího člena k Luďku Sobotovi a tip na Nárožného mu dal Pavel Bobek. Nárožný následně zamířil do Semaforu, kde strávil osm let. Pro Český rozhlas později toto období označil možná za nejšťastnější ve svém životě.

Z inženýra se stal jeden z nejznámějších herců

V roce 1980 následoval Činoherní klub. Hned 12. února téhož roku zde měl premiéru Hejtman z Kopníku, v němž Nárožný ztvárnil hlavní roli Viléma Voigta. S Činoherním klubem nakonec spojil víc než čtyři desetiletí. Oficiální stránky divadla uvádějí, že tu mezi lety 1980 až 2022 hrál ve třech desítkách inscenací.

Že si za tu dobu získal mimořádnou přízeň publika, ukazuje i archivovaný chat České televize. Diváci mu v něm posílali dotazy a vzkazy přímo během pořadu Dobré ráno. „Je moc fajn se ráno probudit a vidět hned slušného člověka. Věřte, to se v dnešní době málo stává. Děkuji za krásné ráno a přeji Vám a vaší rodině vše nejlepší,“ napsala například divačka Marie Stloukalová. Nárožný jí odpověděl poděkováním a přáním všeho dobrého.

Osud Petra Nárožného se tak ubíral úplně jiným směrem, než si v mládí představoval. Špatný kádrový posudek mu zavřel dveře k medicíně, technická škola ho odvedla ke stavebnictví a souhra dalších okolností nakonec až na jeviště. Z plánovaného chirurga se stal herec, jehož role i hlas zná několik generací českých diváků.

Dokážete si Petra Nárožného představit jako lékaře, nebo jste rádi, že ho osud nakonec přivedl k herectví?

Zdroj: reportermagazin.cz, dvojka.rozhlas.cz, cinoherniklub.cz