Pokladní lidem radila, ať na tenhle český film nechodí. Z propadáku se nakonec stala kultovní komedie

Satira či parodie života na pionýrském táboře byla tehdy první filmovou rolí Ani Geislerové. Čtrnáctiletá herečka ve filmu ztvárnila Trávu, svéhlavou a přemýšlivou dívku, kterou rodiče vybavili na tábor mimo jiné červeným vínem na zvýšení krevního tlaku. Režisér Jan Hřebejk po letech vzpomínal, že mu herečka řekla, že se právě během natáčení rozhodla, že už nechce hrát vedlejší role. A jak historie ukázala, věděla, o čem mluví.

„…a ta souška stála nebo ležela? Dobře bobře, a vydra šmidra!“ Fanoušek filmu po téhle hlášce ví, kdo přijde. Bob, Bizon, Vendy a trochu bezradný praktikant Ondra. Kdo zná snímek Pějme píseň dohola, tomu stačí připomenout jednu scénu nebo větu a okamžitě ví, kde je. Na pionýrském táboře plném svérázných vedoucích a situací, které jsou místy tak absurdní, až působí důvěrně známě. Dnes má film pověst kultovní komedie. Když ale v létě 1991 vstoupil do kin, diváci ohrnuli nos.

Snímek Ondřeje Trojana vznikl podle scénáře Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. Natáčel se ještě v roce 1990, těsně po sametové revoluci. A to mu hrozně uškodilo. Do Československa přicházely zahraniční filmy, na které lidé dlouhá léta čekali. Pionýrský tábor, byť podaný jako dokonalá satira, připomínal něco, co měli mnozí čerstvě za sebou a nechtěli se k tomu vracet.

Premiéru neměla ve filmu jen Aňa Geislerová. Trojan poprvé režíroval celovečerní film, Hřebejk s Jarchovským byli na začátku své scenáristické dráhy. Jména, která dnes znějí jako silná sestava, tehdy nikoho do kina nepřitáhla.

Paní, na ten film nechoďte

Ondřej Trojan později o osudu filmu mluvil dost otevřeně. „Byla obrovským propadákem,“ řekl o své prvotině v rozhovoru pro slovenskou Pravdu. Publikum tehdy dávalo přednost americké produkci. Na československou satiru, kterou natočili tehdy neznámí tvůrci, neměl nikdo chuť.

Ještě barvitější vzpomínku přidal Jan Hřebejk. Když byl film v distribuci, vyrazil ke kinu podívat se, kdo na něj chodí. Jedna starší paní si chtěla koupit lístek. Pokladní jí však návštěvu sama rozmluvila a doporučila jiný film. Pro tvůrce, kteří byli teprve na začátku kariéry, to musela být studená sprcha.

Bohužel, pro tvůrce, který neuspěl, to mělo samozřejmě dohru. Ondřej Trojan později připustil, že mu první film režisérsky nepomohl a další nabídky nepřicházely. V dalších letech se proto výrazněji prosadil jako producent. K režii celovečerního filmu se vrátil až mnohem později.

Satira Pějme píseň dohola ale neřekla své poslední slovo. V polovině devadesátých let se podle Trojanových vzpomínek do kin vrátila a tentokrát už na tom byla lépe. Pomohlo i to, že Aňa Geislerová mezitím patřila ke známým herečkám a nové uvedení připomínalo, že právě tady začínala.

Druhý život přišel až později

Jedna ze scén přitom mohla dopadnout úplně jinak. Tráva, kterou Geislerová hrála, má ve filmu vši a zdravotnice jí kvůli tomu ostříhá vlasy. Dívka ale o vlasy přijít nechtěla. Ondřej Trojan ji sice přemlouval, protože se obával, že paruka bude před kamerou poznat, ale nakonec ustoupil. Důvod byl prostý: mladá herečka už měla domluvenou hlavní roli ve filmu Requiem pro panenku režiséra Filipa Renče.

Další diváci film objevovali na videokazetách a v televizi. Ještě v roce 2003 Trojan v online rozhovoru České televize uváděl, že se snímek půjčuje k projekcím po celé republice. Film, který se při premiéře minul s dobovou náladou, si tedy publikum hledal pomalu a mimo původní cestu. „Geniální,“ hodnotí film ve fanouškovské skupině na Facebooku pan Vít. A další se přidávají tím, že citují jednu hlášku za druhou.

Časem se změnil i pohled na jeho téma.

Z pionýrského tábora, o který po revoluci nebyl zájem, se stala komická připomínka jedné éry.

Ve filmu je zachycen naprosto přesně, a proto tak absurdně táborový mikrosvět. Vedoucí, kteří někdy nevědí o moc víc než děti, přezdívky, první lásky, machrování. A také pravidla, která dávají smysl hlavně tomu, kdo je vymyslel.

Proměna je vidět i v diváckých komentářích. Mnozí diváci jej dnes označují za kultovní, připomínají jeho postavy a citují jednu hlášku za druhou.

Film Pějme píseň dohola tak dopadl přesně opačně, než naznačoval jeho start. V roce 1991 o něj publikum nestálo. Teď si ho davy fanoušků v televizi nenechají ujít. „Málo známý, ale vynikající český film. Sice to celé vypadá jako sranda, ale takhle to prostě na dětském táboře chodí,“ píše v hodnocení k filmu uživatelka Jahůdka.

Zdroje: kfilmunet.cz, pravda.sk, novinky.cz, csfd.cz